Když si vybíráme novou koloběžku a s nákupem nespěcháte, můžete si projít podobnou cestou jako autor článku Jindra Křivka. Třeba zveřejněním jeho dojmů bude i pro vás při výběru koloběžky inspirující. Na našem blogu najdete sérii šesti článků původně zveřejněných na FB stránkách Koloběžky CZ. Text uvádíme bez úprav.
Ahoj
všem lidem dobré vůle (ta nám občas chybí, přitom je to s ní
všechno veselejší).
Kdo
už četl nějaký můj příspěvek, tak je obeznámen s tím, že
se snažím najít a vybrat si novou koloběžku, kterou bych
primárně trápil mimo asfaltové povrchy po nezpevněných cestách,
navíc by mohla být rychlá na silnici a pohodlná na dlouhé tratě,
zkrátka utopie koloběžkového analfabeta, chtělo by se říci...
Úplně
na začátku, před více než třemi měsíci, jsem podobné přání
přednesl Václav
Junovi z Koloběhsportu v
Plzni, který se mi kupodivu nevysmál a chápavě přikyvoval mým
zvrhlým představám… Párkrát jsme spolu ještě mluvili a pak
asi usoudil, že jsem důvěryhodný a mohu tak přijmout „Tajemství
velkého MIBA“.
Oním tajemstvím, které už dneska není žádným tajemstvím,
byla myšlenka zrodu koloběžky se stejně velkými koly 26“,
která by měla ukojit touhy jezdců v divočině, kteří touží po
surovém železe, které snese pořádnou ránu a nerozsype se vám
pod nohama. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem si přišel jako
člen Bratrstva kočičí pracky a potutelně jsem se usmíval a
těšil se, až si ten nový zázrak budu moci vyzkoušet… Jelikož
jsem ale do té doby neměl v podstatě žádné zkušenosti s jinými
koloběžkami než Kostkami,
tak mi Vašek navrhl, že bych si jich měl vyzkoušet co nejvíc,
abych to pak mohl poctivě porovnat, navíc se mu líbilo, že budu
„neposkvrněný“ předpojatými názory na jednotlivé koloběžky,
a tak bych mohl vykazovat jistou míru objektivity. Nápad se mi
líbil, aby taky ne, kdo by si nechtěl vyzkoušet nepřeberné
množství typů koloběžek, které byly k dispozici :-).
Začal
jsem tedy ošlapávat stupátka mnohých koloběžek. Do té doby
jsem osobně neznal žádnou koloběžku z produkce firmy MIBO,
během předešlého testování jsem si mohl osahat celé portfolio
jimi nabízených koloběžek. Pokud bych si mohl vybrat nějaké
vlastnosti z mých nabytých zkušeností, které bych chtěl vtělit
do nového mazlíka, tak by to byla určitě dravost GTčka v
zatáčkách, rychlost Revoo na silnici a v
neposlední řadě nezničitelnost Malagy J. Navíc
se mi líbilo, že stejně jako u Kostky jde o ryze
českou firmu včetně výroby. Jako člověk, který se věnuje
vývoji, dokážu ocenit a podpořit domácí produkci, která už je
v dnešní době u komerčních produktů vzácná – pokud mám
tedy na výběr ze srovnatelné kvality, tak podporuji našince (a
kdyby se tím řídilo víc lidí, tak by to bylo super a všichni
bychom se měli lépe :-)).
Ve
skrytu duše jsem tajně doufal, že koncept 26/26 bude synergií
ostatních modelů a bude to přesně to, co jsem si představoval.
Jednoho dne jsem se konečně dočkal a já si mohl vyzvednout nový
koncept do zápůjčky, těšil jsem se jako malý Jarda (jediný
@Jarda, kterého znám, patří zároveň k nejvyšším lidem, co
znám, takže ten příměr berte s rezervou… těšil jsem se
hodně! :-)). No a co myslíte? Nebudu to protahovat, bylo to
BOŽÍ, hned jsem vyrazil na testovací okruh a nemohl se nabažit -
vnitřně jsem si to popsal jako koloběžkářskou nirvánu… Brnda
byla obutá do nějakých „bačkor“, jak říká Václav, a na
nezpevněných cestičkách byla krásně ovladatelná a stabilní.
Zadní velké kolo je v terénu opravdu hodně znát a s rozskákáním
typickým u zadního 20“ kola jsem se za celou dobu nesetkal.
Jízda, ač se to na první pohled nezdá, byla mnohem pohodlnější
a velká kola s rozumným tlakem výrazně eliminuovala drncání,
takže člověk se to nebál pustit ani po rozbité polní cestě. Co
mě opravdu hodně bavilo, byla jízda po polňačce utužené
makadamem, koloběžka perfektně držela stopu a kola neodskakovala
do stran, jak jsem byl zvyklý z předešlých typů koloběžek (zde
měly velký vliv ony bačkory), zvukový projev mi připomínal
válcování kamenitého pole pomocí cambridgů (krásný surový
železitý zvuk), jak kameny odletovaly a odrážely se od rámu
koloběžky – občas i od holení :-). Jezdil jsem na ní asi
týden a pak jsem ji s velikou nelibostí musel vrátit, protože
zájemců o zápůjčku bylo mnoho… Abych viděl alespoň světýlko
na konci tunelu, tak jsem se s Vaškem umluvil na dalším termínu
zápůjčky na výlet přes Brdské hvozdy.
Na
výlet do Brd jsem koloběžku vybavil předním nosičem a ověsil
ji brašnami, lodním vakem a navigací. Radost z výletu mi kazila
nemoc, kdy mě už pár dní bolelo v krku a teplotu jsem radši ani
neměřil, prostě jsem musel vyrazit – navíc cílová destinace
byl sraz ze základní školy po 15 letech, který jsem spolupořádal,
takže jsem je nemohl nechat ve štychu (dobrá vnitřní
výmluva… :-) ). Sic bylo horko, pro jistotu jsem si
ovázal krk šátkem, naložil koloběžku a vyrazil. Prvních pár
desítek kilometrů celkem bolelo a bylo znát, že tělo není ve
své kůži, ale pak jsem přejel hranice Brd a na všechno zapomněl
a moc si to užíval… Jel jsem v pátek, takže jsem za celý den
potkal jenom 3 cyklisty… Tento výlet byl zároveň moje premiéra
s aplikací LocusMap, která mi připravila zajímavý zážitek na
konec dne. V mapě jsem měl pouze vyznačeny průjezdní body, které
jsem chtěl navštívit, mimo jiné to byly Tři trubky s historickou
vodní elektrárnou a Jindřichova skála – kdo by nechtěl vidět
skálu, co se jmenuje stejně jako vy, no řekněte. Takže odhadem
jsem měl za ten den ujet něco kolem sta kilometrů. Cestu jsem si
patřičně užíval a za žádným průměrem se nehnal, zkoumal
jsem okolí a pozůstatky vojenské činnosti. Někde po vjezdu do
Brd jsem si řekl, že by bylo fajn si nastavit bod do cílové
destinace, abych věděl, jak to mám daleko, a tak jsem také
učinil. Někdy později odpoledne jsem již sledoval, jak to mám
daleko do cíle, neboť jsem si prozřetelně nevzal ani jedno světlo
s tím, že po tmě určitě nepojedu… a do Záhrobí (tak se
jmenuje ona malebná vesnička pod Brdy) to ukazovalo jenom 30 km,
takže pohoda. Když jsem dojel do nejzazšího bodu mého výletu
(Jindřichova skála), tak jsem k mému velikému překvapení
zjistil, že jsem cílový bod špatně určil – na mapě jsem
středovým křížem sice najel na Záhrobí, jenže jsem při
definování bodu v menu přiřadil souřadnice mojí aktuální
pozice podle GPS (což bylo těsně na kraji Brd :-) ),
takže rázem jsem to neměl 30 km, ale 60… No, radost jsem měl
velikou a zdejší panenskou přírodu jsem obeznámil některými
lidovými zaříkávadly. Nabral jsem sílu v podobě tatranky a
müsli tyčinky a začal jsem bojovat o zbytek denního světla,
protože bylo kolem osmé hodiny večerní… jel jsem, co to dalo,
jediná zastávka, kterou jsem si dovolil, byla při zdolání
vrcholu dopadové plochy Jordán, kde jsem si pořídil pár fotek a
krásně se rozhlédl po té naší rodné hroudě.
Pak
následoval poměrně ostrý sjezd po nepříliš kvalitní cestě,
kde se poprvé významně projevilo osazení pouze přední brzdou.
Zhruba v půlce kopce jsem musel kolo chladit v louži, aby mi
neexplodovalo. Už se smrákalo, když jsem opouštěl Brdy, a
posledních 20 km jsem už jel po tmě. Tady se potvrdila moje
,,prozřetelnost“, neboť jsem byl kompletně oděn do černé
barvy… Dobrý pocit jsem z toho neměl, ale následoval úžasný
několikakilometrový sjezd, při kterém jsem atakoval 70 km/h s
plně naloženou koloběžkou :-). Naštěstí jsem
posledních 15 km cesty poměrně dobře znal a tak orientace nebyla
problém (v závěru se mi vybil telefon a nabíjecí kabel neustále
vypadával). V rámci udržení při životě živitele rodiny jsem
zastavoval u krajnice, když projíždělo auto – naštěstí jich
moc nebylo. Takovýmito úskoky jsem se dostal až do Záhrobí, kde
na mě čekalo pivko a pořádný dlabanec – dorazil jsem něco po
desáté hodině večerní. Následující den proběhl náš slučák,
který si snad všichni moc užili – já jsem cca v 5 hodin
odpoledne totálně ztratil hlas, takže jsem si musel vystačit s
přiblblými úsměvy a velkým množstvím děsně vtipných narážek
na můj aktuální stav od mých přátel :-D. Zas tak mi to
nevadilo, alespoň jsem mohl naslouchat ostatním a v klidu se
uklidit ke grilu a zásobovat ostatní chutnou krmí. Druhý den jsem
ještě absolvoval cestu zpátky do Plzně – cca 60 km. Ačkoliv
jsem za poslední dva dny naspal cca 4 hodiny, tak to zas ani tolik
nebolelo… i když před tím, než jsem vyjel, jsem měl silné
nutkání se na to vykašlat a jet domů za pomoci nějakých
fosilních zbytků. Pak jsem se musel s touto úžasnou koloběžkou
zase ne chvíli rozloučit. Ale zákulisní informace mě vnadily, že
by to nemuselo být na moc dlouho…
Za
14 dní proběhl v Plzni závod Zlatá koloběžka, kterého jsem se
také zúčastnil na Revoo.
Bohužel si mé dobrodružství v Brdech vyžádalo 14 dní
klidu s léčbou zánětu horních cest dýchacích… Ještě
ve čtvrtek jsem se na to chtěl vykašlat, ale nakonec jsem to
zkusil a nebylo to tak hrozné, jak jsem myslel, že to bude –
poslední jsem nebyl, takže cíl splněn :-). Dokonce se mi
povedlo při dlouhém závodě předjet Vaška Juna, který sice
neměl zrovna svůj nejlepší den, ale na to se historie ptát
nebude… Možná proto mu pak nebylo tak proti srsti, když jsem se
ho ptal, jestli letos jede na přejezd republiky a že by mne to také
lákalo. Co ale bylo nejlepší na tomto skvělém koloběžkami
prosyceném víkendu? No přece obsah kufru Pavel
Wernera[l2] ,
který Vaškovi přivezl další dva prototypy 26/26 s lehce odlišnou
zadní stavbou. Dostalo se mi cti v podobě dlouhodobého testování
jednoho z nich… byl jsem šťastný jako blecha a vrhnul se do toho
po hlavě a jezdil jsem a jezdil…
A
je to prostě ono!!! Dohromady už jsem najezdil na prototypech 26/26
hodně přes 1000 km a pořád se toho nemohu nabažit. Do práce se
ráno těším a vstávám s úsměvem – a to pozor, nehulím :-).
Na této koloběžce, která už má pravděpodobně jméno a
to „MIBO GS“, jsem měl možnost vyzkoušet
několikero verzí obutí – Mitas Ocelot 26x2,1 a
od Schwalbe: Marathon Racer 26x1,5; Marathon
Supreme 26x1,6; Kojak 26x1,35 a nejlepší
nakonec Marathon Almotion 26x2,15. Každý ten plášť
má něco do sebe a pokud toužíte po novém zážitku s vaší
koloběžkou, tak určitě zkuste změnit obutí… je to pak jako
úplně nová koloběžka (prodejci mi to určitě prominou a
naskladní pláště místo koloběžek :-)). Poslední
zmiňovaný Almotion je pro mě největší objev
(hned po MIBO GS), to musíte vyzkoušet, ve spojení
s GSesemdostanete do ruky neskutečný stroj, se kterým
pojedete jako s větrem o závod (všichni ví, že na koloběžce
fouká vždy a zásadně jenom protivítr, takže blbá metafora, ale
nic lepšího mne nenapadlo). Tato pneumatika má středový běhoun
převzatý ze závodních galusek, což i při průměru přes 2“
umožňuje dosažení rychlostí srovnatelných se silničním
pláštěm. Nahuštěno mám na 3 atm a pohodlí, které GSo ve
spojení s těmito pneumatikami poskytuje, je až těžko uvěřitelné
– to se musí prostě vyzkoušet :-). Na štěrkové polní
cestě je jízdní komfort srovnatelný s jízdou po silnici a
dovoluje dosažení srovnatelných rychlostí.
Další
akcí, kterou jsem absolvoval, byl Přejezd republiky. Bylo by to asi
na delší povídání, což už by asi nebylo snesitelné, takže
řeknu jenom to, že to bylo super a obě MIBA GSa se
ještě více osvědčila a moc jsme si to užili. Z příspěvků
ostatních účastníků jsem se mimo jiné dozvěděl, že měli
celkem štěstí a déšť se jim hodně vyhýbal – to asi proto,
že pršelo furt nad námi :-). Do té doby byla moje maximální
trasa necelých 150 km, takže jsem ji více než zdvojnásobil a
vůbec to nebylo tak hrozné, jak jsem si představoval, že to musí
být (před pár lety bych se považoval za blázna). Po Zlaté
koloběžce mě všechno bolelo, ale při přejezdu jsem se
nezakyselil, takže jsem kromě únavy nebyl poznamenán. Úžasné
na celé akci byla ty setkání s ostatními koloběžkáři a
atmosféra v cíli byla úžasná. Ještě se snad k přejezdu v
budoucnu na papíře vrátím a budu moct vzdát hold akci, kterou
bravurně koučuje Šárka s Pavlem Štorkovic.
Takže
já mám vybráno, MIBO
GS je
pro mě jasná volba, teď už si jen počkat, až se dají dohromady
přípravky a bude možné si ten, dle mého názoru, koloběžkový
skvost pořídit. Ti, kteří to nemohou vydržet, se mohou stavit v
Plzni v KOLOBĚHsport
- koloběžky, skládací kola, elektrokola,
po domluvě vám určitě nechají kousek popojet, abyste věděli…
Já testování teď na chvíli pověsím na hřebík a budu se
věnovat prázdninovým radovánkám s rodinkou. Ať si to všichni
pořádně užijeme a ve zdraví se zase sejdeme na nějaké
koloběžkové akci. Díky za přečtení – dal bych vám zlatého
bludišťáka, ale to by mi pak nic nezbylo ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat