Když
si vybíráme novou koloběžku a s nákupem nespěcháte, můžete
si projít podobnou cestou jako autor článku Jindra Křivka. Třeba
zveřejněním jeho dojmů bude i pro vás při výběru koloběžky
inspirující. Na našem blogu najdete sérii šesti článků
původně zveřejněných na FB stránkách Koloběžky CZ. Text
uvádíme bez úprav.
Zdravím
všechny koloběžkové nadšence a přináším pár postřehů z
dalších ozkoušených kolobek.
Tento týden byl, co se počasí týče, nádherný a nutil mě utrhnout se z práce dřív. A o co dřív z práce, o to déle zpátky domů. Tentokrát jsem měl možnost vyzkoušet dva modely, co mi Vašek půjčil k vyzkoušení, a to silniční speciálku MIBO Revoo a všestrannou výletní koloběžku Kostka TOUR MAX.
Začal jsem na Revoo, asi po 6 km cesty domů jsem absolvoval první silnější zážitek s touto koloběžkou. Při projíždění zahrádkářskou kolonií v blízkosti ZOO Plzeň mě protijedoucí auto počastovalo obsahem hluboké špinavé louže, která se mi rovnoměrně rozprostřela od helmy až k botám – viz foto. Takže moje cesta poté nabrala směr domů do koupelny a pračky. Ranní cestu do práce jsem přizpůsobil stroji a vyhnul se tak retardérům, které mi dělaly potíže na GTčku. Cestovní tempo kolobky bylo příjemné a těšil jsem se na odpoledne, až ji pořádně vyzkouším. Možná někdo čeká, že jsem vzal Revoo do terénu a teď tu budu ,,držkovat“, že to nebylo nic moc. Ne, nevzal, i když by to možná zas tak špatně nedopadlo!
Vyzkoušel jsem ji na cca 23 km dlouhém okruhu z Plzně do Dobřan a zpět, který jsem už předtím zajel s GTčkem. Tentokrát jsem vyrazil bez batohu nalehko, abych mohl pádit co možná nejrychleji. Byla to moje první delší jízda na silničce, takže medaili za styl a ladnost pohybu bych asi neobdržel, ale za těch pár km se to celkem vylepšilo
.
Na začátku je pár houpáků, které jsem si poctivě odfuněl, a
cestou jsem dokonce předjel kolegu na kolobce. V kopcích jsem držel
rychlost někde kolem 18–19 km/h, ale z kopce (i mírného) to
letělo jak raketa. Jako raketa se to však chovalo i v prudších
zatáčkách při vyšších rychlostech, takže jsem si na to musel
zpočátku zvykat. Prostě mi přišlo, že se musí do té zatáčky
drobet přemluvit, nevím, zda je to polohou přední vidlice nebo
gyroskopickým efektem velkých kol – nejspíše kombinace obojího,
ale zatím nemám s čím moc srovnat (jedině snad s GTčkem, které
ale zatáčky řeže jako pila). Co mě nadchlo asi nejvíce, byla
tuhost rámu, který snese srovnání se stropní traverzou… Po
rovince a do mírného kopce jsem se zatím na žádném stroji tak
hezky nesvezl. Zpátky jsem se vrátil s průměrnou rychlostí 24,7
km/h, takže pokud zase zavítám na nějaký koloběžkový silniční
závod, tak určitě na jiné koloběžce než na mé babičce
(Kostka Tour Corss – obutí: Schwalbe big apple). Protože rychlost
kolem 25 km/h, kde jsem s Kostkou na hodnotách TF blížících se
klinické smrti, je pro Revoo ještě celkem snesitelná cestovní
rychlost.
Zatím nemám srovnání s žádnou jinou kolobkou 28/28, ale Revoo přineslo příjemné překvapení v podobě toho, že se nemusím bát velkého zadního kola, které má velký vliv na stabilitu jízdy (u Kostky mi často při prudší zatáčce zadní kolo odskakuje do smyku). Pouze párkrát jsem se dotkl lýtkem kola při dobržďování ve vzpřímené poloze. Jedinou výtkou z mé strany je horší ovladatelnost v zatáčkách, ale věřím, že s nabytými zkušenostmi se tato dovednost vypiluje a bude to OK.
Upřímně jsem nečekal, že mezi jednotlivými koloběžkami může být až tak zásadní rozdíl. Myslel jsem si, že výška nášlapu/gumy jsou jenom detaily, které hrají roli v řádu jednotek % z celkového výkonu/pocitu z jízdy. Ve skutečnosti je ale rozdíl mnohem větší (až nebude takové horko, tak si ten okruh dám na babičce Kostce, ať mám srovnání…).
Dalším testovaným strojem, který jsem nemohl minout, je jedna z dalších evolucí Kostky Tour, konkrétně Tour MAX. Myslel jsem si, že mě nemůže ničím překvapit, ale opak je pravdou a musím říct, že designeři v Kostce se těch pár let neflákali a svůj krajíc chleba si zaslouží. Nejvíc mě zaujala výztuha na zadní vidli, která posunula tuhost rámu v podélném zkrutu o level výš a jízda je tak mnohem jistější a příjemnější (až budu mít čas a chuť, tak si to na moji babičku taky přivařím). Navíc přibyly i výztuhy přední části, které se též kladně podepsaly na celkové tuhosti a rám tak decentně pruží nerovnosti, ale nesebere tolik energie jako rám původní Tourky. Koloběžka má užší náboje bez rychlo-upínáků, to může pro začínajícího koloběžkáře hrát podstatnou roli, protože moje kotníky mají začátky stále na paměti v podobě několika jizev… Celkově se mi zdá, že páni od Kostky zapracovali na kvalitě svarů, které se zdají být víc roztažené do materiálu a působí robustnějším dojmem.
Koloběžku jsem projel na trasách, které vedly převážně po polních/lesních cestách a cyklostezkách. Nejdelší okruh měl cca 52 km kolem Plzně s novými krásnými výhledy, které jsem dosud neobjevil. Koloběžka byla poslušná jak ve sjezdech, tak v terénu, kde výška stupátka dovolovala přejet/přeskočit leckterý bludný kořen a při občasném nárazu do stupátka koloběžka nezanechávala prostor k pochybám o tom, že jí to nevadí a nic se neděje. Na vyhlídce „Kozí bouda“ u vesnice Bukovec na mne natrefil cyklista, který nevěřil, že se na koloběžce dá jezdit i v horším terénu, tak jsem mu to řádně osvětlil… a možná ho přivedl (svedl) na stupátko. Oproti jiným testovaným strojům mě z ní v terénu trochu víc bolely ruce, to bych dával za vinu hlavně použitým gripům a nastavení pozice řídítek. Subjektivní pocity při jízdě byly dobré a pokud bych chtěl koloběžku na takové to běžné domácí kolobkování – výlety s rodinkou do přírody a dát si po práci trochu do těla, tak je to rozumný kompromis, který udělá mnoho radosti.
Aktuálně jsem již najel na testovacích koloběžkách bezmála 400 km a stále jsem se nerozhodl, jakého nového člena přivítáme do naší rodiny. Každá koloběžka, co jsem zkusil, je jiná a má svá pro i proti. Nemůžu se ale definitivně rozhodnout, aniž bych opomenul ještě další modely, které trh nabízí, a nepokusil se najít ten správný mix kompromisů, co mi bude sedět ?.
Tak uvidím, s čím se Vašek vytáhne tento týden, snad má ještě nějaké eso v rukávu.
Tento týden byl, co se počasí týče, nádherný a nutil mě utrhnout se z práce dřív. A o co dřív z práce, o to déle zpátky domů. Tentokrát jsem měl možnost vyzkoušet dva modely, co mi Vašek půjčil k vyzkoušení, a to silniční speciálku MIBO Revoo a všestrannou výletní koloběžku Kostka TOUR MAX.
Začal jsem na Revoo, asi po 6 km cesty domů jsem absolvoval první silnější zážitek s touto koloběžkou. Při projíždění zahrádkářskou kolonií v blízkosti ZOO Plzeň mě protijedoucí auto počastovalo obsahem hluboké špinavé louže, která se mi rovnoměrně rozprostřela od helmy až k botám – viz foto. Takže moje cesta poté nabrala směr domů do koupelny a pračky. Ranní cestu do práce jsem přizpůsobil stroji a vyhnul se tak retardérům, které mi dělaly potíže na GTčku. Cestovní tempo kolobky bylo příjemné a těšil jsem se na odpoledne, až ji pořádně vyzkouším. Možná někdo čeká, že jsem vzal Revoo do terénu a teď tu budu ,,držkovat“, že to nebylo nic moc. Ne, nevzal, i když by to možná zas tak špatně nedopadlo!
Vyzkoušel jsem ji na cca 23 km dlouhém okruhu z Plzně do Dobřan a zpět, který jsem už předtím zajel s GTčkem. Tentokrát jsem vyrazil bez batohu nalehko, abych mohl pádit co možná nejrychleji. Byla to moje první delší jízda na silničce, takže medaili za styl a ladnost pohybu bych asi neobdržel, ale za těch pár km se to celkem vylepšilo
.
Na začátku je pár houpáků, které jsem si poctivě odfuněl, a
cestou jsem dokonce předjel kolegu na kolobce. V kopcích jsem držel
rychlost někde kolem 18–19 km/h, ale z kopce (i mírného) to
letělo jak raketa. Jako raketa se to však chovalo i v prudších
zatáčkách při vyšších rychlostech, takže jsem si na to musel
zpočátku zvykat. Prostě mi přišlo, že se musí do té zatáčky
drobet přemluvit, nevím, zda je to polohou přední vidlice nebo
gyroskopickým efektem velkých kol – nejspíše kombinace obojího,
ale zatím nemám s čím moc srovnat (jedině snad s GTčkem, které
ale zatáčky řeže jako pila). Co mě nadchlo asi nejvíce, byla
tuhost rámu, který snese srovnání se stropní traverzou… Po
rovince a do mírného kopce jsem se zatím na žádném stroji tak
hezky nesvezl. Zpátky jsem se vrátil s průměrnou rychlostí 24,7
km/h, takže pokud zase zavítám na nějaký koloběžkový silniční
závod, tak určitě na jiné koloběžce než na mé babičce
(Kostka Tour Corss – obutí: Schwalbe big apple). Protože rychlost
kolem 25 km/h, kde jsem s Kostkou na hodnotách TF blížících se
klinické smrti, je pro Revoo ještě celkem snesitelná cestovní
rychlost. Zatím nemám srovnání s žádnou jinou kolobkou 28/28, ale Revoo přineslo příjemné překvapení v podobě toho, že se nemusím bát velkého zadního kola, které má velký vliv na stabilitu jízdy (u Kostky mi často při prudší zatáčce zadní kolo odskakuje do smyku). Pouze párkrát jsem se dotkl lýtkem kola při dobržďování ve vzpřímené poloze. Jedinou výtkou z mé strany je horší ovladatelnost v zatáčkách, ale věřím, že s nabytými zkušenostmi se tato dovednost vypiluje a bude to OK.
Upřímně jsem nečekal, že mezi jednotlivými koloběžkami může být až tak zásadní rozdíl. Myslel jsem si, že výška nášlapu/gumy jsou jenom detaily, které hrají roli v řádu jednotek % z celkového výkonu/pocitu z jízdy. Ve skutečnosti je ale rozdíl mnohem větší (až nebude takové horko, tak si ten okruh dám na babičce Kostce, ať mám srovnání…).
Dalším testovaným strojem, který jsem nemohl minout, je jedna z dalších evolucí Kostky Tour, konkrétně Tour MAX. Myslel jsem si, že mě nemůže ničím překvapit, ale opak je pravdou a musím říct, že designeři v Kostce se těch pár let neflákali a svůj krajíc chleba si zaslouží. Nejvíc mě zaujala výztuha na zadní vidli, která posunula tuhost rámu v podélném zkrutu o level výš a jízda je tak mnohem jistější a příjemnější (až budu mít čas a chuť, tak si to na moji babičku taky přivařím). Navíc přibyly i výztuhy přední části, které se též kladně podepsaly na celkové tuhosti a rám tak decentně pruží nerovnosti, ale nesebere tolik energie jako rám původní Tourky. Koloběžka má užší náboje bez rychlo-upínáků, to může pro začínajícího koloběžkáře hrát podstatnou roli, protože moje kotníky mají začátky stále na paměti v podobě několika jizev… Celkově se mi zdá, že páni od Kostky zapracovali na kvalitě svarů, které se zdají být víc roztažené do materiálu a působí robustnějším dojmem.
Koloběžku jsem projel na trasách, které vedly převážně po polních/lesních cestách a cyklostezkách. Nejdelší okruh měl cca 52 km kolem Plzně s novými krásnými výhledy, které jsem dosud neobjevil. Koloběžka byla poslušná jak ve sjezdech, tak v terénu, kde výška stupátka dovolovala přejet/přeskočit leckterý bludný kořen a při občasném nárazu do stupátka koloběžka nezanechávala prostor k pochybám o tom, že jí to nevadí a nic se neděje. Na vyhlídce „Kozí bouda“ u vesnice Bukovec na mne natrefil cyklista, který nevěřil, že se na koloběžce dá jezdit i v horším terénu, tak jsem mu to řádně osvětlil… a možná ho přivedl (svedl) na stupátko. Oproti jiným testovaným strojům mě z ní v terénu trochu víc bolely ruce, to bych dával za vinu hlavně použitým gripům a nastavení pozice řídítek. Subjektivní pocity při jízdě byly dobré a pokud bych chtěl koloběžku na takové to běžné domácí kolobkování – výlety s rodinkou do přírody a dát si po práci trochu do těla, tak je to rozumný kompromis, který udělá mnoho radosti.
Aktuálně jsem již najel na testovacích koloběžkách bezmála 400 km a stále jsem se nerozhodl, jakého nového člena přivítáme do naší rodiny. Každá koloběžka, co jsem zkusil, je jiná a má svá pro i proti. Nemůžu se ale definitivně rozhodnout, aniž bych opomenul ještě další modely, které trh nabízí, a nepokusil se najít ten správný mix kompromisů, co mi bude sedět ?.
Tak uvidím, s čím se Vašek vytáhne tento týden, snad má ještě nějaké eso v rukávu.
Text a foto: Jindra Křivka
Žádné komentáře:
Okomentovat