17. dubna 2016

Koloběžka do terénu

Dá se s koloběžkou jezdit v terénu? Je vůbec vhodné s koloběžkou do terénu jezdit? 
Ne každému je příjemné jezdit po asfaltových silnicích plných aut a kde jde často o zdraví. Odpověď se dá shrnout do dvou vět:
  • S koloběžkou můžeme jezdit v takovém terénu, kde je možné bezpečně se odrazit o pevný podklad. 
  • S koloběžkou můžeme jezdit v každém terénu, kde lze po odrazu využít setrvačnost koloběžky.

    Všechny ostatní parametry, jako je například velikost kol, výška stupátka nebo výška řídítek, určují jak rychle a jakým způsobem se budeme v terénu pohybovat.






Asi málokterý budoucí koloběžkář  nejezdí, nebo nejezdil na kole. Díky tomu má oprávněně představy, že terénní koloběžka potřebuje pořádné terénní pláště, nejlépe kotoučové brzdy a odpruženou vidlici. Kola to tak mají, takže u koloběžky to musí být zrovna tak.  A co stupátko? Většina koloběžek je strašně nízká (jen asi 5-6 cm nad zemí) a s tím se přeci v terénu nedá jezdit....
A co teprve sjíždění obrubníků a najíždění na ně.

Na všechno zapomeňte.
Pokud nehodláte jezdit v zápřahu s tažným psem, nebo nejste vyznavačem extrémních sjezdů (ano i to na koloběžce lze), zapomeňte na pojem terénní koloběžka a pojďte se podívat na jednotlivé prvky koloběžek, které jsou důvodem všech pochybností


Výška stupátka.

Nejdříve vysvětlím, proč je stupátko u koloběžky nízko. Nebo vysoko?
Nejvíce namáhaná noha při jízdě na koloběžce není ta kterou se odrážíme, ale ta na které stojíme. Na stojné noze provádíme při každém odrazu dřep - čím výš bude stupátko, tím bude hlubší i dřep. Proto výrobce, který to s výrobou koloběžek  myslí vážně, hledá, ideální výšku stupátka pro danou konstrukci a velikost kol podle předpokládaného využití daného modelu.
Proto se nebojte, že byste případným škrtáním stupátkem o kameny koloběžce nějak ublížili. Konstrukce s tím počítá a kdo nemá na koloběžce poškrabané stupátko, ten na koloběžce nejezdí.
Je-li navíc terén špatný tak,  aby se nedalo kvůli stupátku projet, není vhodný ani pro jízdu setrvačností po odrazu. V takovém terénu už na koloběžce nejedeme ale je rozumnější koloběžku vést.














Jak je to s těmi retardéry a obrubníky?

Pamatujte, že s žádnou koloběžkou obrubník nemůžete jednoduše sjet aniž byste riskovali pád. Pro překonání obrubníku se musíte naučit obrubník seskočit, resp. překročit. A pokud se to nenaučíte, nevadí. Před obrubníkem prostě zastavíte a koloběžku snesete. Totéž platí i ve chvíli, kdy musíte opačným směrem. I retardér, nebo boule na asfaltu se naučíte překračovat. A když ne, tak prostě škrtnete spodkem stupátka....a jedete dál. Jen si dobře rozmyslete jestli máte vhodnou rychlost.



Odpružená vidlice

Odpružené vidlice na jízdních kolech mají za úkol tlumit rázy jdoucí od předního kola do rukou. Samozřejmě, že je díky ní jízda v terénu plynulejší a bezpečnější. Jak už jsem ale výše uvedl, v takovém terénu, kde ji oceníme, už s koloběžkou nekoloběžíme. A tam kde se koloběžet dá, nepotřebujeme odpruženou vidlici. Na koloběžce se pohybujeme odrážením od země, což má za následek houpání koloběžky a ztráty energie z odrazu ve vidlici. Že se dá vidlice zamknout? Ano dá. Pak ji ale vážně nepotřebujeme a stačí vidlice pevná a mnohem lehčí.
Při své účasti v extrémním závodě 1000 mil adventure jsem jel s koloběžkou osazenou odpruženou vidlicí a zdolal jsem jsem 860 km za 9 dní. Při mnoha sjezdech, na které se s koloběžkou dobrovolně nikdy nevydáte, jsem ji ocenil. Ale 90% času strávené jízdou jsem ji měl uzamknutou a marně přemýšlel, proč se s ní vláčím :-)












Brzdy

Jsou koloběžci, kteří bez kotoučových brzd nevylezou z domu. Určitě si mnoho cyklistů a koloběžkářů znepřátelím, když zde napíšu, že jsou pro běžného jezdce úplně zbytečné. S koloběžkou jen málokdy máme příležitost jezdit tak extrémním způsobem jako na kole. Nedosahujeme takových rychlostí (vyjma sjezdů). Kotoučové brzdy jsou často náročnější na údržbu než čelisťové. Jednoznačně dražší a při mnoha situacích choulostivější na poškození.
Čelisťové brzdy jsou zkrátka pro většinu jezdců naprosto dostatečné.
Kotoučovky ale vypadají moc pěkně. To nepopírám a i to stačí jako důvod připlatit si za ně.














Terénní kola

Z toho co jsem už výše napsal asi tušíte že kromě dobře zvoleného rámu bude kouzlo terénní koloběžky v kolech. Chceme-li jezdit po městě, bohatě si vystačíme s 12" a 16" koly. Chceme-li se vydat na polní cestu, oceníme pro bezpečnou a pohodlnou jízdu alespoň přední 20" kolo. A chceme-li koloběžku na cestu plné šotoliny a lesní cesty, pak už volíme rovnou 26 nebo 28" kolo. Větší kolo lépe překonává nerovnosti (díry a kořeny) a i díky tomu bude koloběžka méně často škrtat stupátkem o nerovnosti. Jízda bude klidnější a bezpečnější. Velké kolo zkrátka "nezakopne o první kořen".
Kromě velikosti kol ale také záleží na zvoleném obutí. Výrobci koloběžek s ohledem na cílové použití osazují  příslušné pláště. Většinou jsou to trekové pláště, které jsou jakýmsi univerzálem pro silnici i nezpevněné cesty. Drtivá většina uživatelů si také s těmito plášti vystačí i když jak to tak bývá, univerzál není ideál.
Pokud většinu času trávíme mimo asfalt, dáváme přednost objemnějším plášťům. Důvody jsou jasné. O pár milimetrů se zvýší světlost koloběžky, větší objem plášťů lépe utlumí nerovnosti a v tom horším terénu  při správném podhuštění si stále zachová dostatečnou světlost.
MTB pláště, které znáte z horských kol dávají koloběžce chlapácké vzezření. ale pro jízdu v terénu nejsou nezbytné. Na kole je používáme kvůli přilnavosti zadního kola v záběru. Při jízdě na koloběžce ale potřebujeme drapáky na podrážkách. To je jediný zdroj pohybu. Drapáky na pláštích zbytečně zvyšují valivý odpor a jízda je náročnější. MTB obutí tedy volte jen když chcete cíleně jezdit cross, nebo chcete dobře vypadat.















Na své terénní koloběžce používám pláště s hrubým vzorkem. Proč? Můžu si to dovolit.
Podle svého hesla "jedna koloběžka nestačí" si totiž pro výlet na Karlštejn vezmu koloběžku jinou. Silniční :-)

Vše co jsem o koloběžkách do terénu napsal vychází z mé zkušenosti a vyjadřuje názor na to, co má pro běžného uživatele smysl. To ale neznamená, že bychom si kvůli tomu neměli kupovat věci často zbytečné, které nás ale potěší, nebo odliší od druhých.

Těším se na setkání s koloběžkou mezi poli.
Text a foto: Václav Jun - KOLOBĚHsport






9 komentářů:

  1. Tesat do kamene! Tesat do kamene! Ale kdo to má vysvětlovat lidem když prodejci musejí prodávat to nejdražší...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dovolím si nesouhlasit s tím "musejí". Jsem také prodejce a jediné co musím je zájemci o koloběžku dát možnost výběru. Kupující je ten kdo rozhoduje a má poslední slovo.

      Vymazat
    2. Vysvětlovat lidem???? Mě stačí vysvětlovat mojí ženě, že potřebuji.... :-)

      Vymazat
    3. Tak to je úkol nejtěžší. :-)

      Vymazat
  2. Skvěle napsáno, mám nějaké pocity, co nevím přesně jak formulovat a Ty jsi je převedl do přesných slov. Najednou vše sedí a je hotové. Kde cesta svou hrbatostí vyžaduje velký gumy a vysoký stupátko, tam to ani kvůli stejné hrbatosti nepojede. Jednoduché jak facka. Geniální. Jak jen to opsat a nekopírovat? :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jj, já terén miluju. Na Mibo Royal jezdím nejčastěji po polních cestách. Asfalt je pro mě tak nějak nudný :D
    Škrtám skoro pořád, ale vůbec to nevadí. Správné podhuštění je v terénu důležité. Kotoučové brzdy bych vůbec nevyužil, véčka jsou více než dostatečná.
    Popravdě řečeno jsem si párkrát troufl i na mtb sjezd s několika skoky :D
    Pěkný článek ;)

    OdpovědětVymazat
  4. souhlasím, mám starší kostku speed tour a na hladkých schwalbe pláštích sjíždím i z vrcholu kosíř dolů lesem přes kořeny, nerovnosti apod., vadí mi, že chytám spodkem a taky patami, ale i přes "drncání" a rázům do rukou to sjedu i bez odpružené vidle, mám véčka a snažím se brzdit jenom nejnutněji, takže souhlas kotoučovky nepotřebuji (mám přes metrák a naposledy z výše jmenovaného kopce jsem krátký úsek jel po asfaltce a na tachometru 74,2 ale pře ty kořeny už to bylo do třicítky, v,

    OdpovědětVymazat