29. července 2017

Vybíráme koloběžku? Článek čtvrtý - Mibo Malaga a Kostka Twenty MAX


Když si vybíráme novou koloběžku a s nákupem nespěcháte,
můžete si projít podobnou cestou jako autor článku Jindra Křivka. Třeba zveřejněním jeho dojmů bude i pro vás při výběru koloběžky inspirující. Na našem blogu najdete sérii šesti článků původně zveřejněných na FB stránkách Koloběžky CZ.  Text uvádíme bez úprav.

Ahoj všem postiženým, kterým není lhostejno, jak si užívám hledání nového generátoru na radost…
Tento týden jsem od Vaška dostal k osahání další dva modely, a to: MIBO Malaga a Kostka Twenty MAX. Jelikož se tu na obdobné téma (26/20 vs 20/20) v předešlém týdnu rozjela slušná diskuze, tak i já v závěru řeknu můj osobní názor na toto téma z pohledu cestovního koloběžkáře, který se snaží vyhnout silnicím, jak jen to je možné. Zaujala mě zde i diskuze rozpoutaná na téma maminek s kočárky a dětmi na smíšených cyklostezkách a pěších zónách. Mám s tím poměrně bohaté zkušenosti, protože moje denní nejkratší cesta do práce částečně vede po velmi frekventovaných úsecích v Plzni kolem řek.
Chápu oba znesvářené tábory, ale neodpustím si na začátek pár postřehů. Např. ten, kdo doporučuje, aby chodci chodili vlevo – podle mě je to totální kravina nejvyššího kalibru. Pokud jdou vlevo, tak je musí všichni v protisměru objíždět a mnohonásobně se zpomaluje doprava a zvyšuje se riziko kolize. To, že jdou vlevo, je navíc neuchrání od leknutí, protože cyklostezky jsou mnohdy široké maximálně 2 m, takže pokud jdou vlevo a vy jedete vpravo, tak vyjde stejně, jako když je jenom předjíždíte. Já od jisté doby na chodce nezvoním, protože se pak většinou chovají nepředvídatelně jako vyplašený zajíc. Když je nechám v klidu jít a pouze je předjedu, tak se chovají předvídatelně a z mého pohledu je to bezpečnější. Pokud se někdo lekne na cyklostezce toho, že ho předjelo kolo/koloběžka…?! Tak si asi neuvědomuje, že je na cyklostezce. Maminky s kočárky přes celou cestu jsou, kategorie sama pro sebe… (ale chápu je, mateřství je období ženy, kdy je dost sociálně odloučena a povídání si s kolegyní u kočárku je jedna z mála možností, jak si to zpříjemnit). Jednou jsem jel z kopce a dvě maminky šly vedle sebe. Zazvonil jsem s velkým předstihem, ony se otočily a pochopily, co se od nich žádá, načež si obě křížem vyměnily místa, aniž by postřehly, co udělaly za pitomost, a já jsem měl co dělat, abych to do nich neposlal. Takže od té doby, pokud se vyskytuje takováto „překážka“ na trati, je spořádaně dojedu, když mě nezaregistrují, tak řeknu něco ve smyslu „směl bych se protáhnout, děkuji“, většinou se začnou omlouvat, já se na ně usměji a v míru a poklidu se dále ubíráme každý svou cestou. Myslím si, že výchovný efekt je v tu chvíli mnohonásobně vyšší, než když se je budu snažit vytrestat a nějak jim uškodit. Zlo plodí jen další zlo, ale nikdy né dobro… (zkušenosti ze života). Pokud si někdo myslí, že má morální kredit trestat ty druhé za to, že ho někdo omezí tím, že jde s kočárkem na procházku do přírody, tak v mých očích spadne do kategorie vybržďovačů na silnici a týpků, co neumí dodržovat bezpečnou vzdálenost – takové jedince považuji za nevyzrálé osobnosti a charakterové mrzáky, kteří by mi neměli chodit pod ruce! Navíc pokud se někdo sám od sebe uhne, ať už s kočárkem nebo se psem, tak vždy hlasitě PODĚKUJI, dotčené to potěší a mne to nic nestojí, navíc je tu jistá šance, že to příště zopakují. Člověk by si měl uvědomit, že koloběžkářů ještě není tolik a vzájemně si děláme všichni reputaci, takže když někoho vytrestáte, tak je možné, že si za rohem shladí žáhu na někom jiném, z pravidla na slabším jedinci, od kterého nelze očekávat efektivní obranu. Navíc pokud vím, jaké je počasí a hodina, je téměř vždy možné nejhorší úseky objet i třeba o 10 km delší trasou, ale komu by to přeci vadilo ;-)…
Tak a teď k testování. První jsem osedlal Malagu. Slyšel (četl) jsem, že je těžká, neohrabaná, ošklivá a taková tuctová cestovka. Takže jsem byl zvědavý, jaká je doopravdy. No, těžší drobet opravdu je, ale ten zbytek teda určitě ne! Zažil jsem na ní spoustu srandy, najel jsem na ní cca 200 km převážně po polních a lesních cestách a z toho asi tak 30 km v hodně těžkém terénu. Pokud bych to měl shrnout do jednoho slova, tak je to „TANK“ jak se svými dobrými, tak horšími vlastnostmi. Koloběžka se svojí váhou nemá takový odpich jako např. GTčko nebo Trexx, ale pokud ji rozhýbete, tak ji nic nezastaví. Z váhy plynoucí větší setrvačnost vám umožní držet konstantní tempo na slušné úrovni, při kterém bude leckterý kolega na MTB vedle vás ztěžka oddychovat… Jedna z mých výprav vedla „po modré“ na Krkavec směrem od Chotíkova a modré i dolů k Třemošné (kdo to tam zná, tak ví, že ta cesta není zrovna nejrovnější – já to do té doby nevěděl… ?). Celý okruh s touto terénní vsuvkou měl cca 60 km a v této části bylo hodně kořenů, kamení a děr a vůbec mnoho jiných kratochvílí, které tam připravili klucí s harwestory a vyvážečkami, což by mohlo leckomu zkazit radost z jízdy, ale já si to náramně užíval. Malaga má, ostatně jako jiná Miba, rám z „jeklů“, které jsou decentně prohnuté. Tato kombinace je vražedně zábavná – to doslova. Nechá se s tím letět v terénu hodně rychle s tím, že kořeny a jiné překážky se zdolávají stylem hodně podobným lyžařskému stylu na sjezdovkách. Díky tomu, že jekly mají relativně velkou styčnou plochu s překážkami typu kořene, nedojde k tak razantnímu zpomalení jako např. u Kostky, která se svými návarky do kořene více „zakousne“ a víc zbrzdí. Tento efekt, sklouznutí se přes překážku, navíc umocňuje těžší rám, který sám o sobě svou setrvačností přejede překážku, i když vám zrovna vaše nohy poletují bůhví kde ve vzduchu. Abych to neprotahoval, tak tahle kolobka mi zatím asi sedla nejvíc a pokud bych od nového stroje nepožadoval jisté závodní předpoklady, tak by se zatím umístila na pomyslném vrcholu mého koloběžkového castingu.
Dalším strojem k vyzkoušení byla Kostka Twenty MAX. Musím se přiznat, že jsem ji přebíral s jistým despektem. Kdyby mi bylo 13, tak se na ní budu asi dívat jinýma očima, ale bohužel mi 13 už není. A testování na cca 50 km mě nepřesvědčilo o opaku. Abych jel rychleji, tak jsem se neúměrně víc nadřel. Někde jsem četl, že to je dobrá volba do terénu… no nevím, jestli to ten dotyčný porovnával, ale moje zkušenosti mě přesvědčily o pravém opaku. Malé přední kolo se zasekávalo o kořeny a měl jsem tendenci koloběžku na přední stavět. To se mi stalo téměř osudným na úseku v podmáčené louce, kde mi koloběžka málem ulétla pod rukama dozadu… den předtím jsem tam projel jako pán na Malaze… Jediné, co mě bavilo víc než na ostatních koloběžkách, bylo dělání blbin, jako je různé poskakování a rychlé kličkování, zde se totiž projevuje i celkově nižší hmotnost. Při sjezdu z prudkého kopce na silnici jsem zdaleka neměl takovou jistotu jako na „velkých koloběžkách“, ale nedal jsem se a pustil to tam celkem taky. Koloběžka byla osazena originál Kostka blatníky, které mě teda moc neuchvátily řešením upevnění zadního blatníku. Ale prý to již u nynějších modelů mají dořešené, tak tu nebudu rozpitvávat, jak jsem to řešil pomocí binder pásky a papírového kapesníku... ? Pokud bych byl o 15 let mladší a 50 kg lehčí, tak na blbnutí asi dobrý! Jinak mě dost deptalo, že jsem se nemohl pořádně odrazit, jelikož jsem koleny boural do řídítek. Ještě mě zarazily rady vztažené k tomuto modelu, že je skladná a vleze se do MHD, auta atd. Řekl bych, že pokud chcete malou koloběžku jenom do města a MHD, tak tahle to není, na to je zas moc veliká a šel bych do ještě menších. Navíc jsem u Vaška na krámu zahlédl hliníkového kolegu od Yedoo, který by taky mohl být zajímavou alternativou.
Na závěr bych se chtěl pochlubit svou účastí v kampani „Do práce na kole“, kde se aktuálně pohybuji někde kolem 13. místa v rámci Plzeňského kraje, chtěl jsem se dostat do top 10, ale to asi nedám... To bych nesměl chodit do práce a musel bych jenom jezdit :-D. Ale uvidíme, jestli mi Vašek dneska dá nějakou parádu, abych měl chuť ani z toho neslézt, tak třeba ještě utrhnu pár desítek kilometrů k dobru… (kdybyste mě po cestě někde našli ve škarpě, tak mě prosím polejte vodou – asi bude horko… ??)

Díky za přečtení a Trhněte si! (Narazil jsem na pár koloběžkářů, co se tváří dost divně a vyjeveně, pokud je pozdravíte -> asi jinej gang! ;-))  














Text a foto Jindřich Křivka

Žádné komentáře:

Okomentovat