Když si vybíráme novou koloběžku a s nákupem nespěcháte, můžete si projít podobnou cestou jako autor článku Jindra Křivka. Třeba zveřejněním jeho dojmů bude i pro vás při výběru koloběžky inspirující. Na našem blogu najdete sérii šesti článků původně zveřejněných na FB stránkách Koloběžky CZ. Text uvádíme bez úprav.
Zdravím
všechny trhlé pacienty .
Tak jsem se rozhodl, že si koupím novou koloběžku např. Wilcox nebo Olpran, bohužel nesplňují mé předpoklady – chci jezdit, a ne se trýznit.
Před pěti lety jsem dostal od mé milované ženy jako dárek Kostku Tour cross s tím, že sobě taky jednu nadělila a začali jsme „popojíždět“ na různé výlet cca do 30km (Morava nás bavila hodně… ). Za těch pár let jsem s ní prožil kus života (vzal jsem si ji dokonce i na svatbu) a nakopla mě do nové etapy života. Předtím jsem byl úplný nesportovec a jak jsem se přehoupnul přes pětadvacet let, tak kila začala nenápadně přibývat, pak to dorazila nemoc ve spojení s kortikoidovou terapií a sedavou prací, vyhlídky do budoucna nic moc. Jenže komu by se chtělo dávat ručník do ringu takhle brzo! Zakousnul jsem se a i přes varování doktorů, že se nemám moc přetěžovat, jsem začal jezdit a jezdit. Od té doby neznám jiný dopravní prostředek do práce, občas mi říkají, že jsem magor…, třeba když napadne sníh a namrzne. Ale kdo to na kolobce nezkusil, tak neví, jaká je to prima zábava, když to „ustřeluje“ a zatáčky se nechají projet jak na plochodrážce… Za těch pár let jsem si ke kolobce pořídil celkem slušné hobby vybavení jako sporttester (Polar CS600 – to abych nedostal infarkt někde v kopci), oblečení do každého počasí, pár párů kvalitních bot do různých podmínek, nosič (RACKTIME Topit), brašny (Ortlieb), blatníky, bandáže, flašky atd. – zkrátka x-násobek ceny mé současné koloběžky. Tu jsem mimochodem dvakrát zlomil na dvě půlky (jednou u svaru hlavní tyče na stupátko a jednou u hlavové trubky) a minulý měsíc se mi povedlo rozlámat střed v zadním kole…
Loni jsem si zkusil zajet pár závodů, kde jsem si přišel trochu jako exot, protože mé obutí (Schwalbe Big Apple) je sice pohodlné, ale na závody to moc není… Nicméně poslední jsem nikde nebyl ?. V Plzni na Zlaté koloběžce, kam jsem se přihlásil jako hobby jezdec, jsem dokonce stanul na stupni vítězů v rámci této kategorie (někdo by mohl namítat, že nás bylo asi jenom 6, ale mám doma diplom z mistrovství republiky a ten mi už nikdo nikdy nevezme
).
Letos jsme s manželkou usoudili, že jsem byl moc hodný a když ona dostala krásného hodného synka, tak já si můžu nadělit novou koloběžku… Na koho jiného se v Plzni obrátit, když chcete novou koloběžku, než na Václav Jun z KOLOBĚHsport - koloběžky, skládací kola, elektrokola, který poradí, poklábosí a hlavně půjčí na vyzkoušení. Jako první jsem chtěl vyzkoušet Mibo GT, které jsem důkladně prolustroval na netu. Půjčil jsem si ho ve standardně dodávané sériové verzi a vyrazil jsem.
MIBO GT:
Hned po vyjetí z krámu to byl vpravdě šok. Přeci jenom jsem na své kostce najezdil x tisíc km a na ničem jiném jsem v podstatě nestál (krom občasného popojetí na nějaké koloběhové akci). Prvních pár kilometrů jsem zakopával o asfalt, stupátko bylo úzké, řídítka široká a navíc začalo pršet a já měl boty do sucha, co na lehce namoklém terénu děsně kloužou… Takže první pocit nic moc, navíc jsem si na tom přišel jako vosa na bonbonu. Asi po 5 kilometrech jsem se kouknul na tacháč, a i když bylo hnusně a foukalo, nebyl problém jet přes 25km/h po silnici s rozumnou tepovkou. To vypadalo slibně, ale má testovací trasa byla vymyšlená komplexněji. Obsahovala jak silniční části, tak zpevněné cyklostezky, šotolinu i terén s nestabilním podložím (lesní písčité cesty). První část cca 10 km byl asfalt a nebýt toho deště, tak jsem byl spokojený, postupně jsem si zvykal na nižší nášlap a úzké stupátko. Pak přišly zpevněné lesní cesty, kde se silně projevily silniční pláště, které se bořily do rozměklého terénu, a začal jsem pěkně fuňet… Cesty přešly do písčitých a to byla tragédie, tam, kde jsem s Kostkou na balonech jezdil jako pán, to nejelo a nižší nášlap byl též dost limitující. Při sjezdu mi strach nedovolil pustit to na rozbité cestě od vody víc jak 30. Zbytek cesty už byl po silnici a to se mi líbilo, jelo to pěkně. Co mě ale štvalo, byly řídítka, která mi prostě neseděla, pořád jsem měl tendence dávat ruce k sobě, až jsem si o objímky brzd rozdrbal palce do krve… Najel jsem necelých 30 km s průměrem 18,8 km/h, což v daných podmínkách nebylo v porovnání s kostkou tak zlé.
Druhý den jsem vyrazil do práce (denně ježděná trasa 6,4 km), na které jsem chtěl porovnat záznamy z Polaru s Kostkou… Toto předsevzetí vzalo za své potom, co mě zastavili popeláři, stavbaři s bobíkem, paní se psem a vodítkem přes cyklostezku, rozkopaná silnice – prostě někdo nechtěl, abych se kloudně svezl, ale i tak jsem zajel průměrný čas cca 20 minut, což je v pohodě. Co mě však dost zklamalo, byla průjezdnost koloběžky městskou zástavbou. S kostkou jsem nikde nechytal (tam, kde bych chytil, to přeskočím), ale GTčko dřelo i tam, kde jsem to nečekal (zejména mě překvapily ty dlouhé pozvolné retardéry v pěších zónach). Vzhledem k tomu, že mám po cestě hodně retardérů, přejezdy ostrůvků v silnici, cyklostezky, chodníky atd., tak to nebyl žádný med. Navíc tuhost rámu a přímý výplet v kolech nedávají tolik možností ke skákaní a nechtěl jsem to Vaškovi polámat. Takže jsem si říkal, že to prostě na tohle není stavěný… a byl jsem drobet zklamaný.
Odpoledne jsem standardní trasu natáhl o kolečko po trase krajského půlmaratonu, na kterém jsme nedávno doprovázeli běžce na koloběžkách s Jaroslav Tauer … takže to celkem vyšlo ke 30 km. A tady se ve mně něco zlomilo, i když jsem měl na zádech naložený bahot věcmi z práce, tak to jelo a jelo, trasa byla hodně po silnici, na začátku trochu houpáky, ale fičelo to, aniž bych se musel moc snažit, snad poprvé jsem po rovině jel kolem 30 a nemusel do toho dávat všechno (pokud jsem byl v závětří). Foukal sice čerstvý vítr (jak jinak než proti
),
ale jízda mne bavila. Užíval jsem si tázavé pohledy cyklistů,
když jsem je míjel… Domů jsem přijel příjemně naladěn s
průměrem 22,2 km/h a průměrným tepem 167. Po cestě jsem navíc
musel dělat zastávky na pití, protože jsem neměl na koloběžce
držák na lahev, a pak jsem měl též jednu nepříjemnost s paní,
které asi přijde úplně normální, že nechá běhat vlčáka,
který má s koloběžkami evidentní problém, na volno. Naštěstí
se to obešlo bez zubů a jiných libůstek… Takže nakonec jo!!!
GTčko mě bavilo, ale zatím jenom na silnici. Vašek mi však
slíbil, že mi půjčí jeho teréňáka, který by mohl řešit
některé nešvary sériového provedení (zejména řídítka, která
jsem nepochopil)… a neduhy se světlostí by vyřešily dvě sady
kol – silnice a terén.
Dneska odpoledne jsem GTčko vracel… Vašek se předtím ptal, jestli chci i blatník, ale já jsem tvrdil, že pojedu, jenom když bude hezky… no čekal jsem hodinu, ale průtrž neměla klesající tendence, takže než jsem dojel do Koloběh sportu, tak jsem byl na kost… Přesedl jsem na svoji kostku a když jsem se před krámem chtěl odrazit, tak jsem málem spadnul do silnice… Kurňa, někdo mi šoupnul tu zem nějak daleko!
(Kdo šel v noci po schodech a myslel si, že tam ještě jeden schod
je a on nebyl, tak stejný pocit jsem měl prvních pár km při
každém odrazu a navíc to krutě nejelo). Říkal jsem si hrozný,
jak jsem na tom mohl jezdit… Nakonec to rozštípla paní, co mi
nedala přednost na T-křižovatce a málem mě srazila… ale jo,
pršelo a asi mě přehlídla.
Na příští týden mám slíbenou novinku od Miba 26/26, tak jsem na to hrozně zvědavej, ale myslím, že mě to bude bavit!!! Pokud by to někdo dočetl až sem a chtěl vědět, jak budu s testováním pokračovat, tak můžu něco připsat...
Takže si pěkně koloběhejte...
Tak jsem se rozhodl, že si koupím novou koloběžku např. Wilcox nebo Olpran, bohužel nesplňují mé předpoklady – chci jezdit, a ne se trýznit.
Před pěti lety jsem dostal od mé milované ženy jako dárek Kostku Tour cross s tím, že sobě taky jednu nadělila a začali jsme „popojíždět“ na různé výlet cca do 30km (Morava nás bavila hodně… ). Za těch pár let jsem s ní prožil kus života (vzal jsem si ji dokonce i na svatbu) a nakopla mě do nové etapy života. Předtím jsem byl úplný nesportovec a jak jsem se přehoupnul přes pětadvacet let, tak kila začala nenápadně přibývat, pak to dorazila nemoc ve spojení s kortikoidovou terapií a sedavou prací, vyhlídky do budoucna nic moc. Jenže komu by se chtělo dávat ručník do ringu takhle brzo! Zakousnul jsem se a i přes varování doktorů, že se nemám moc přetěžovat, jsem začal jezdit a jezdit. Od té doby neznám jiný dopravní prostředek do práce, občas mi říkají, že jsem magor…, třeba když napadne sníh a namrzne. Ale kdo to na kolobce nezkusil, tak neví, jaká je to prima zábava, když to „ustřeluje“ a zatáčky se nechají projet jak na plochodrážce… Za těch pár let jsem si ke kolobce pořídil celkem slušné hobby vybavení jako sporttester (Polar CS600 – to abych nedostal infarkt někde v kopci), oblečení do každého počasí, pár párů kvalitních bot do různých podmínek, nosič (RACKTIME Topit), brašny (Ortlieb), blatníky, bandáže, flašky atd. – zkrátka x-násobek ceny mé současné koloběžky. Tu jsem mimochodem dvakrát zlomil na dvě půlky (jednou u svaru hlavní tyče na stupátko a jednou u hlavové trubky) a minulý měsíc se mi povedlo rozlámat střed v zadním kole…
Loni jsem si zkusil zajet pár závodů, kde jsem si přišel trochu jako exot, protože mé obutí (Schwalbe Big Apple) je sice pohodlné, ale na závody to moc není… Nicméně poslední jsem nikde nebyl ?. V Plzni na Zlaté koloběžce, kam jsem se přihlásil jako hobby jezdec, jsem dokonce stanul na stupni vítězů v rámci této kategorie (někdo by mohl namítat, že nás bylo asi jenom 6, ale mám doma diplom z mistrovství republiky a ten mi už nikdo nikdy nevezme
).Letos jsme s manželkou usoudili, že jsem byl moc hodný a když ona dostala krásného hodného synka, tak já si můžu nadělit novou koloběžku… Na koho jiného se v Plzni obrátit, když chcete novou koloběžku, než na Václav Jun z KOLOBĚHsport - koloběžky, skládací kola, elektrokola, který poradí, poklábosí a hlavně půjčí na vyzkoušení. Jako první jsem chtěl vyzkoušet Mibo GT, které jsem důkladně prolustroval na netu. Půjčil jsem si ho ve standardně dodávané sériové verzi a vyrazil jsem.
MIBO GT:
Hned po vyjetí z krámu to byl vpravdě šok. Přeci jenom jsem na své kostce najezdil x tisíc km a na ničem jiném jsem v podstatě nestál (krom občasného popojetí na nějaké koloběhové akci). Prvních pár kilometrů jsem zakopával o asfalt, stupátko bylo úzké, řídítka široká a navíc začalo pršet a já měl boty do sucha, co na lehce namoklém terénu děsně kloužou… Takže první pocit nic moc, navíc jsem si na tom přišel jako vosa na bonbonu. Asi po 5 kilometrech jsem se kouknul na tacháč, a i když bylo hnusně a foukalo, nebyl problém jet přes 25km/h po silnici s rozumnou tepovkou. To vypadalo slibně, ale má testovací trasa byla vymyšlená komplexněji. Obsahovala jak silniční části, tak zpevněné cyklostezky, šotolinu i terén s nestabilním podložím (lesní písčité cesty). První část cca 10 km byl asfalt a nebýt toho deště, tak jsem byl spokojený, postupně jsem si zvykal na nižší nášlap a úzké stupátko. Pak přišly zpevněné lesní cesty, kde se silně projevily silniční pláště, které se bořily do rozměklého terénu, a začal jsem pěkně fuňet… Cesty přešly do písčitých a to byla tragédie, tam, kde jsem s Kostkou na balonech jezdil jako pán, to nejelo a nižší nášlap byl též dost limitující. Při sjezdu mi strach nedovolil pustit to na rozbité cestě od vody víc jak 30. Zbytek cesty už byl po silnici a to se mi líbilo, jelo to pěkně. Co mě ale štvalo, byly řídítka, která mi prostě neseděla, pořád jsem měl tendence dávat ruce k sobě, až jsem si o objímky brzd rozdrbal palce do krve… Najel jsem necelých 30 km s průměrem 18,8 km/h, což v daných podmínkách nebylo v porovnání s kostkou tak zlé.
Druhý den jsem vyrazil do práce (denně ježděná trasa 6,4 km), na které jsem chtěl porovnat záznamy z Polaru s Kostkou… Toto předsevzetí vzalo za své potom, co mě zastavili popeláři, stavbaři s bobíkem, paní se psem a vodítkem přes cyklostezku, rozkopaná silnice – prostě někdo nechtěl, abych se kloudně svezl, ale i tak jsem zajel průměrný čas cca 20 minut, což je v pohodě. Co mě však dost zklamalo, byla průjezdnost koloběžky městskou zástavbou. S kostkou jsem nikde nechytal (tam, kde bych chytil, to přeskočím), ale GTčko dřelo i tam, kde jsem to nečekal (zejména mě překvapily ty dlouhé pozvolné retardéry v pěších zónach). Vzhledem k tomu, že mám po cestě hodně retardérů, přejezdy ostrůvků v silnici, cyklostezky, chodníky atd., tak to nebyl žádný med. Navíc tuhost rámu a přímý výplet v kolech nedávají tolik možností ke skákaní a nechtěl jsem to Vaškovi polámat. Takže jsem si říkal, že to prostě na tohle není stavěný… a byl jsem drobet zklamaný.
Odpoledne jsem standardní trasu natáhl o kolečko po trase krajského půlmaratonu, na kterém jsme nedávno doprovázeli běžce na koloběžkách s Jaroslav Tauer … takže to celkem vyšlo ke 30 km. A tady se ve mně něco zlomilo, i když jsem měl na zádech naložený bahot věcmi z práce, tak to jelo a jelo, trasa byla hodně po silnici, na začátku trochu houpáky, ale fičelo to, aniž bych se musel moc snažit, snad poprvé jsem po rovině jel kolem 30 a nemusel do toho dávat všechno (pokud jsem byl v závětří). Foukal sice čerstvý vítr (jak jinak než proti
),
ale jízda mne bavila. Užíval jsem si tázavé pohledy cyklistů,
když jsem je míjel… Domů jsem přijel příjemně naladěn s
průměrem 22,2 km/h a průměrným tepem 167. Po cestě jsem navíc
musel dělat zastávky na pití, protože jsem neměl na koloběžce
držák na lahev, a pak jsem měl též jednu nepříjemnost s paní,
které asi přijde úplně normální, že nechá běhat vlčáka,
který má s koloběžkami evidentní problém, na volno. Naštěstí
se to obešlo bez zubů a jiných libůstek… Takže nakonec jo!!!
GTčko mě bavilo, ale zatím jenom na silnici. Vašek mi však
slíbil, že mi půjčí jeho teréňáka, který by mohl řešit
některé nešvary sériového provedení (zejména řídítka, která
jsem nepochopil)… a neduhy se světlostí by vyřešily dvě sady
kol – silnice a terén.Dneska odpoledne jsem GTčko vracel… Vašek se předtím ptal, jestli chci i blatník, ale já jsem tvrdil, že pojedu, jenom když bude hezky… no čekal jsem hodinu, ale průtrž neměla klesající tendence, takže než jsem dojel do Koloběh sportu, tak jsem byl na kost… Přesedl jsem na svoji kostku a když jsem se před krámem chtěl odrazit, tak jsem málem spadnul do silnice… Kurňa, někdo mi šoupnul tu zem nějak daleko
!
(Kdo šel v noci po schodech a myslel si, že tam ještě jeden schod
je a on nebyl, tak stejný pocit jsem měl prvních pár km při
každém odrazu a navíc to krutě nejelo). Říkal jsem si hrozný,
jak jsem na tom mohl jezdit… Nakonec to rozštípla paní, co mi
nedala přednost na T-křižovatce a málem mě srazila… ale jo,
pršelo a asi mě přehlídla.Na příští týden mám slíbenou novinku od Miba 26/26, tak jsem na to hrozně zvědavej, ale myslím, že mě to bude bavit!!! Pokud by to někdo dočetl až sem a chtěl vědět, jak budu s testováním pokračovat, tak můžu něco připsat...
Takže si pěkně koloběhejte...
Text a foto: Jindřich Křivka
Žádné komentáře:
Okomentovat