Prezentace závodníků probíhala u půjčovny koloběžek Na Kvildě manželů Chrtových, kterým děkujeme za perfektní zajištění tratě a zázemí závodu.
Start závodu byl umístěn na Bučině u hotelu Alpská vyhlídka, kam se závodníci museli dostat po vlastní ose, nebo mohli využít odvozu dodávkou. Sedmi kilometrové stoupání na Bučinu si nechala ujít jen jedna závodnice, která měla obavy, že svým "pomalým" výjezdem zdrží všechny ostatní na startu. Při samotném sjezdu ale prokázala své kvality a její obavy byly naprosto zbytečné.
Sedm kilometrů mohli závodníci jet svým tempem, nebo formou vložené časovky. Startovalo se přímo u půjčovny, kde byl závodníkům zapsán čas startu. Cílový rozhodčí na Bučině měl synchronizované stopky a mohl tak při jejich příjezdu napsat přesný čas příjezdu.
Startovali jednotlivci i skupiny. Soupeři se tak mohli vzájemně vyhecovat.
V hotelu Alpská vyhlídka závodníci doplnili tekutiny. Bylo dovoleno vydýchat se a koncentrovat síly k hlavnímu závodu.
Abychom neohrozili turisty a závodníky hromadným startem, byli závodníci vypouštěni na trať v 30 sekundových intervalech po jednom, případně ve dvojicích. Přesný čas startu byl zaznamenán.
Start byl umístěn na 50 metrovém prudkém sjezdu s následným asi 400 metrovým stoupáním na nejvyšší bod trati - pro zahřátí. Pak už na každého čekal 6,5km dlouhý sjezd do Kvildy. Klesání nebylo nijak prudké a pokud chtěl někdo vyhrát, musel občas pořádně zadupat.
Při průjezdu Kvildou čekala na trati ostrá pravotočivá zatáčka a pak dalších 7km do Borové Lady. Cíloví rozhodčí stejným způsobem jako při vrchařské časovce zaznamenali čas příjezdu každého závodníka.
I když to z profilu tratě nevypadalo, 14km dlouhý sjezd byl poměrně náročný a dal zabrat všem bez vyjímky.
O souboje tělo na tělo nebyla nouze.
Čas pro zpracování výsledků využili všichni k výměně zážitků na trati. Kdo, koho, kde a kolikrát předjel.
Hned po zpracování výsledků byli vyhlášeni vítězové jednotlivých kategorií.
Osobně jsem zažil jedno velké překvapení. Jako moderátor jsem startoval z Bučiny poslední. Hravě se mi díky 400m dlouhému stoupání podařilo předjet několik závodníků včetně pozdějšího vítěze kategorie Baroko - Zdeňka Černého. Získal jsem přibližně 100m náskok. Jaké pak bylo moje překvapení, když mě Zdeněk na 8. kilometru hravě předjel a naložil mi dobrých 50 metrů . Přemýšlel jsem, jestli nenašel někde zkratku, ale nebylo to možné. Tam, kde je rychlost jízdy vyšší, než rychlost odrazu, rozhodují kila a dobře nafouknutá kola. Jeho náskok se mi podařilo stáhnout až 30 m před cílem.
I v druhém závodě došlo k bloudění. Vojta Hrůza, který je naší budoucí nadějí v Rollo lize, se nechal strhnout vrchařskou časovkou natolik, že doslova přehlédl hotel Alpská Vyhlídka, přehlédl značenou odbočku a nevšiml si ani pozůstatků plotu bývalé železné opony... a skončil v Německu. Není nám známo, kolik metrů či kilometrů v sousedním státě najezdil. Ztratil ale několik cenných minut na vítěze této soutěže Zdeňka Beneše.
Náš závod měl i jednu koloběžkovou celebritu - kouzlu Šumavského sjezdu neodolal Petr Čtrnáctý.
Tento veterán vyhrál v roce 1980 koloběžkovou Rollo ligu a přesto, že již mnoho let nezávodí, v historických tabulkách od roku 1968 stále figuruje na 26. místě. Petr byl závodem tak nadšený, že přislíbil i účast na dalších závodech seriálu BEZ PEDÁLŮ.
Plzeňský koloběžkář Milan Čtvrtník, který se stal absolutním vítězem sjezdu přivezl svůj prototyp koloběžky 2x26" (závodník se zahradním kolečkem startoval mimo soutěž - pozn. autora)
Výsledky:
Děti zleva: 2. Hana Kačeňáková , 1.Veronika Švejdová, 3.Matěj Jun
Ženy z leva: 3. Tereza Hnátková, 1.Ivana Slavíková, 2. Monika Švejdová
Baroko zleva: 1.Zdeněk Černý, 2. Jan Ring
Muži zleva: 2.Vojta Hrůza, 1. Milan Čtvrtník, 3. Václav Jun
Petr Čtrnáctý pojal losování velmi senzitivně :-)
Atmosféru závodu si můžete vychutnat ve fotogalerii Bez pedálů a Vojta Hrůza zaznamenal celý sjezd svou kamerou umístěnou na koloběžce. Svezte se s ním
A nezapomeňte, že vítězem je ten, kdo jezdí BEZ PEDÁLŮ...třeba i na Kvildě
Žádné komentáře:
Okomentovat