Protože vím, kudy trať vede, často po těch stezkách běhám, zvolili jsme raději kratší 30 km trasu vedoucí přes Hradiště, Radobyčice a Černice až ke skvostu plzeňských panoramat - zřícenině hradu Radyně. Odtud se trať kolem Losiné vrací zpět k Černicím a dále po stejné trase až do cíle. Ta delší trasa pak pokračuje na Šťáhlavy kolem zámku Kozel a až potrápí cyklisty v místních lesích kolem Maršálku, zavede je zpět přes Radyni směrem k cíli.
S koloběžkou jsme na startu stáli jen my dva. Škoda, že není vyhlášená zvláštní koloběžková kategorie. Mohli jsme si střihnout o první a druhé místo a otočit to domů. No nic, takhle si musíme své místo vybojovat.
Cyklisté s námi sympatizovali vyzvídali, jak si poradíme v kritických místech trati, například na radyňských schodech. No jak? Seběhneme po svých. Větší rozruch v pelotonu vzbudili ještě dva mladíci na jednokolkách...
Startovní výstřel naší skupiny (490 startujících na 30km) zazněl 5 minut po desáté. Než se ta masa dá do pohybu, chvíli to trvá a protože jsme se strategicky postavili až na konec startovního pole, trvalo to dobrou minutu do prvního odrazu. Konečně se rozjíždíme. Jedeme pro sebe a tak není potřeba hned z počátku přepálit tempo. Jenže i mnoho cyklistů jelo výletním tempem a tak se pohodově proplétáme davem. Chvíli jsem vpředu já, chvíli Zdeněk. Říkám to pořád, že je mnohem lepší vrchař, a tak ve stoupání získává náskok, který doháním až ve sjezdech, nebo v "běžeckých" úsecích. To je tam, kde se odrazová noha ztrácí v blátě a je výhodnější tlačit i na rovině. Kupodivu tyhle úseky vedou kolo i někteří cyklisté.
Až do Radobyčic se držíme v těsné blízkosti a bojujeme s blátem společně. I v tomhle terénu dokážeme být na koloběžkách rychlejší. Za Radobyčicemi (asi 6km od startu) na mě přichází podivná krize. Co se to děje mi v tu chvíli nedochází. Jen cítím, že mi ztuhly nohy a musel jsem na pár vteřin zastavit a pomalu se rozejít. Zkouším se rozeběhnout. Jde to ztěžka, ale pomalu to jde. Stejně přichází stoupání na lesní cestě, kde při odrazu nohy podkluzujou a tak o moc času nepřicházím. Konečně Černice, kde trať chvíli vede po asfaltu. Po přejezdu lávky nad dálnicí nastává konečně opravdová krosařská práce. Rozježděná cesta s kalužemi, stoupání k Radyni, prudké sjezdy a zase prudká stoupání v blátě o kořenech. Tohle nedávají ani kolaři a svorně tlačí.
S blížícím se vrcholem Radyně si tělo uvědomuje, že druhá půlka už bude víc z kopce a nabírám na rychlosti. Teď už to půjde. Přichází radyňské schody. O tom, že tam bylo už několik kotrmelců se dozvím až dodatečně. Každopádně já byl v takovém opojení, že jsem se vrhl na první asi 20 cm vysoký schod. Volnou nohu na kameny zpevněný okraj, podržet přední kolo ve vzduchu a teprve až ucítím sjíždět zadní kolo povolím ruce.
Kolobka dopadne na obě kola po dopadu zbývá asi 50 cm k dalšímu schodu. Nápřah a další schod. Je jich asi 8. Zvládl jsem je všechny bez úhony. Průjezd mezi stromy a sjezd po rozježděné lesní cestě.
Další stoupání a nohy se znovu hlásí. Už vím co to je. Potřebuju vodu. Vlastní jsem si nevzal a od rána jsem toho taky moc nevypil. Ta trocha kofoly před startem to neřeší. Taková hloupá chyba. Do občerstvovačky, kde se rozděluje krátká a dlouhá trasa zbývá cca 500m. Tam do sebe kopnu 2 deci ionťáku, ale pro moje ztuhlé nohy už je to pozdě.
Musím to dokopat a Zdeněk je už dávno v nedohlednu. Od postávajících diváků u tratě slýchávám několikrát "Hele, další koloběžka". Díky tomu vím, že Zdeněk pořád jede :-)
Při průjezdu Černicemi si libuju, že se zase trochu svezu na asfaltu. Co je to ale platné, do kopce to musím zase běžet. Asfalt je po dešti vlhký a navíc po něm přejelo už v obou směrech asi 1000 zablácených kol. Boty podkluzujou.
Cíl se blíží. Teď už není žádná překážka překážkou a řítím se do cíle. Žádný cyklista už mě nepředjíždí. Ti, co jsem nechal za sebou, už mají taky vyčerpáno a já s blížícím se cílem pořád zrychluju.
Při vjezdu do cílové rovinky už moderátor hlásí moje jméno a čas 2 hodiny 26 minut 7 vteřin. Zdeněk čeká pár metrů za cílovou čarou a tváří se zlomyslně.
Má mi za zlé, že když přijel on, nikde nic. Sotva se k cíli blížím já, už tam stojí nějaká televize. Copak jsem si ji objednal? :-)
Dáváme si guláš, pivo a valíme. Prší a je nám zima. Z výsledků se dodatečně dozvídám, že mi Zdeněk uštědřil 7 minut a 11 vteřin. Nevadí. Druhé místo je taky dobré. Příští rok určitě na startu Škoda bike maratonu zas.
Zdeněk Beneš 2:18:56 celkově 303. místo.
Václav Jun 2:26:07 celkově 328. místo.
Jo a ti chlapíci na jednokolkách to dojeli oba....
Žádné komentáře:
Okomentovat