28. ledna 2013

210 km Z Aše na Pražský hrad










Výzvě Miloše Škorpila, abychom jízdou na koloběžce z Aše na Pražský hrad podpořili volbu Karla Schwarzenberga do prezidentského úřadu, jsem nemohl odolat. Jednak máme ohledně volby s Milošem stejný pohled na věc a jednak na takové výzvy prostě slyším.


Mirek Vostrý nám pro tu naší cestu nakreslil i původní obrázek.


















Aby nás netlačil pro případ selhání čas, volili jsme už v Aši, kde naše jízda začala. Miloš to pojal stylově - u Vietnamců pár dní před druhým kolem voleb zahlédl tohle nádherný číro a neváhal jej použít.


Při vstupu do volební místnosti jsme trochu vzbudili rozruch, ale opravdu jen trochu. Ve 14:10 tam bylo několik starších lidí, kteří už to chtěli mít odbyté a pochvalně pokyvovali na Miloše. Korunovala to pak jedna dáma hlasitým výkřikem: "Konečně pořádný čííííro!" V Aši měli v tu chvíli jasno :-)

Odevzdali jsme své hlasy...


...a nachystali koloběžky. Na startovní fotku se k nám přidal starosta Aše pan Dalibor Blažek a místostarosta Jaroslav Klepáček. Symbolicky jsme tak vezli i jejich poselství.


Z parkoviště vedle radnice jsme vyjížděli ve 14:30, ale to víte, když potkáte známého na chodníku, nemůžete dělat, že ho nevidíte :-) Lucka Poláková nás vybavila na cestu plackou Karla a i helmu ozdobila samolepkou. Teda jen tu mojí, protože Miloš byl pyšný na svůj účes, který by se mu pod helmu nevešel.

















Konečně jsme mohli vyjet. Museli jsme po hlavní silnici. Jedním z důvodů byla snaha jet co nejrychlejší cestou a tím ještě důležitějším, že hlavní silnice byla ošetřená a nám při odrazu nepodjížděly podrážky.



I když mě před samotnou jízdou napadlo, že nás smete nějaký příznivec protikandidáta, nic takového se nedělo. Auta nás vždycky objížděla velkým obloukem (obzvláště v noci :-) ) a neváhala i zastavit, když se nevešla na silnici s protijedoucími. Aby ne, když potkají něco takového třeba ve 3 hodiny ráno :-)



Setmělo se brzy a tma nás zastihla mezi Chebem a Mariánskými Lázněmi. Teplota byla někde hluboko pod nulou a poprvé jsme se občerstvovali. Zahřáli se čajem z našeho doprovodného vozidla, jehož osádku tvořila Dana, Milošova nejnovější manželka :-), a  Kristýna, dcera Dany. Vozit pití v lahvi nemá cenu, protože při těchto teplotách je z ní za půl hodiny ledová tříšť. Miloš taky sundává číííro a nasazuje helmu. Třikrát mu ho smetl vítr projíždějícího kamionu a nechtěl riskovat jeho definitivní ztrátu.



Stačilo 5 minut a frčíme dál. V Chodové Plané byla otevřená hospůdka a jen z čaje sportovec nevyžije. Měli jsme v tom mrazu ujeto 62 km a teplá polívka bodla. Tady jsem si poprvé v životě opřel koloběžku o klavír. Takový barbarství! No ale co je šlechetnější? Koloběžka, nebo lopata?


Když jsme se chystali k odjezdu, zavolal na mě chlapík od stolu, kam že to v tom počasí a tak pozdě jedeme? "Z Aše na Pražský hrad." odpověděl jsem. To už byl Miloš s Kristýnou venku. "Si děláte srandu ne?" " Ne, neděláme Jedem na podporu Karla! Karel na Hrad! " ...
Byli jsme s Danou rádi, že jsme byli u dveří a že jsme se do nich vešli. Ne že by něco lítalo vzduchem, ale tak nějak ta diskuze ztratila nit...

Z Plané u M.L. jsme jeli skoro sami a bez provozu, protože kdo nejede po staré silnici do Stříbra, jede po nové k dálnici.
Konečně můžeme jet s Milošem vedle sebe a trochu pokecat.


Jenže, když Miloš něco dělá, tak se o tom vždycky někdo dozví. V tomhle případě to byl jeho letitý kamarád ze Stříbra Jarda Kotek, který nás stáhnul k benzínce, kam přinesl čokoládu a termosku svařáku... 


...no a pak dělejte nějaké hodnotné rychlostní průměry... To si ale nestěžuju. Prochladlá těla se trochu vzpamatovala a my pak valili až do Plzně, kde jsme na 120 km měli naplánovanou pauzičku u nás doma. Jenže místo v předpokládaných 11:00 jsme dojeli v 0:43. To jsou ty dýchánky. 
Nevadí. Stejně bych neusnul.


Jen se trochu ohřejeme a ve 2:30 razíme do noci. Holkám z našeho cateringu to taky bodlo. 

Venku se zatím vyjasnilo a vyšel měsíc. Nějakých -10. No a?


Poslední fotku svým foťákem jsem udělal za Rokycanama...


...a poslední zaznamenaný kilometr na GPS byl 152. Mráz nám sežral všechnu energii z akumulátorů. Aspoň že čelovky vydržely a ty bludičky na koloběžkách taky nějakou práci zvládly. Kus cesty za Holoubkovem se obloha zatáhla a objevila se mlha, která mrzla a udělala z nás opravdové mrazíky. "Není pro muže hanbou, když v takové chvíli uroní kroupu." Zamrzaly mi za jízdy řasy a já je musel otloukat o řídítka. Nebyl jsem si jistý, jestli jedeme po silnici. Nebylo zhola nic vidět a jedinou jistotu nám dodávalo, že když to nedrncá, tak je to ještě silnice. V Cerhovicích, hned jak jsme dojeli naše auto, odhodili jsme koloběžky a naskákali na zadní sedadla.  Na teploměru -18. 


Stačilo ale zase 5 minut a my mazali dál. Smáli jsme se sami sobě, jak vypadáme. Co jiného nám taky zbývalo. Chvílemi jsme se zahřívali během. Běh je přeci jen namáhavější a trochu zahřeje. Miloš navíc bojoval se zmrzlýma rukama. To moje nové tříprsťáky fungovali na jedničku. I když s -18 konstruktéři cyklistického vybavení asi taky nepočítali. Například brzdy nefungovaly vůbec.

Je libo ledoběžku?


Bylo náročné přežít i ve vyhřátém autě. Holky to ale vyřešily stylově.


Naštěstí se už blížil den a když jsme projeli Zdicemi a vydrápali se na kopec nad Královým Dvorem, bylo už dobře vidět. Honza Paclt, který se k nám chtěl se svou koloběžkou přidat v Berouně se nám vydal naproti. Měl už na svém plnovousu slušné rampouchy, které cestou do Prahy postupně přidaly na svém objemu.



Neustálým zahříváním na každé otevřené benzínce jsme nakonec nabrali hodinu zpoždění oproti původnímu plánu. V Rudné na nás i tak čekalo další překvapení v podobě přátel Simony s Petrem a malou Terezkou, kteří  nám vyjeli vstříc a nadopovali nás zázvorovým čajem a  perníkem takové chuti, že bychom to byli schopni jet ještě zpátky do Aše.
Nám ale zbývaly poslední kilometry. S malým stoupáním ke Karlovarské ulici.


A pak už jen asi 8 km z kopce k Pražskému hradu. To byla poslední rána pro naše prochladlá těla. Navíc brzdové špalky byly tak ztvrdlé, že jsem si málem urval ruce ve snaze alespoň trochu přibrzďovat. Co ale na tom - bylo to finále, které nám bylo odměnou.

Poslední metry na Hradčanském náměstí na druhý pokus. Hlavně, ať je to autentické :-)

Koně se vzpínají ...


...a ledoběžka vítězně nad hlavou


Karel to nevyhrál, ale co se dá dělat. Asi to tak mělo být.
My jsme se ale posunuli a můžeme to brát alespoň jako test na dubnový nonstop přejezd České republiky z Hodonína do Aše, který s Milošem chystáme. O tom ale až v jiném článku.

Chtěl bych touto cestou za sebe i za Miloše poděkovat  děvčatům z našeho cateringu Daně a Kristýně, že se o nás tak pěkně staraly a dále pak husté síti čerpacích stanic na trase Aš-Plzeň-Pražský hrad, díky níž jsme v této mrazivé noci dokázali přežít. Ač vyznavač ekologické dopravy, sláva našim pumpařům. Amen.

Trochu čísel:
Ujetá trasa 210km
Čas od startu do cíle 18 hodin
Na 152 km, kdy umřela GPS, byla průměrná rychlost jízdy 15,2 km/h
Stroje Kickbike RaceMax 20 a Sport G4


4 komentáře:

  1. Gratuluju Vám, pánové, k takovému výkonu a hluboce před Vámi smekám. K přejezdu z Hodonína do Aše se k Vám rád připojím, dovolí mi to :-)divadlo...hlavně když bude přívětivější počasí..tohle je totiž až za hranicí :-)
    pan Liška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím pane Liško, že horší počasí už být nemůže. Ale jak vidíš i z předchozích reportáží, pravověrné koloběžkáře nic nezastaví :-)

      Vymazat
  2. Jste pašáci, neuvěřitelný !!! :-)

    OdpovědětVymazat