Nevím, komu za to poděkovat. Snad pohanskému bohu všech koloběžkářů Bezpedálu :-), ale letošní rok je pro koloběžkování více než příznivý. I proto jsme se se Zdeňkem vydali na další "Dlouhou". Tentokrát jsme jeli po Panevropské cyklostezce, která vede z Prahy až do Paříže. Z časových důvodů jsme si nechali úsek Plzeň - Paříž napříště a soustředili se jen na trasu z Prahy do Plzně.Takticky jsme se vydali ranním vlakem z plzeňského nádraží v 6:08.
Vlak přijíždí na Smíchov v 7:45. To je čas, kdy už je dostatečně světlo my můžeme vyrazit s pocitem, že nás někdo navzdory blikačkám nepřejede..
Cyklotrasa vede právě kolem smíchovského nádraží, ale pokud se po ní vydáte, nehledejte vyhrazený pruh. Tahle značka, jako symbol začátku naší cesty, je kousek za smíchovským nádražím a je zvláštní, že na ní chybí auta, protože jinak byla úplně všude.
Až k Barandovskému mostu to není lepší, ale tam se po pár slepých pokusech o jeho přejetí trefujeme na luxusní cyklostezku. Směrem na Zbraslav je přímo ukázková. Takovou dálnici mít mezi Prahou a Brnem...
V letním období je prý pro cyklisty nepoužitelná, protože je zasypána sportovci všeho druhu a chudák cyklista, a dokonce i koloběžkář aby radši plaval :-)
Ve Zbraslavi idylka končí a my museli pokračovat do Radotína po celkem úzké hlavní silnici s hodně hustým provozem do Radotína. Pokud budete mít možnost, idylku kolem Vltavy si odpusťte a vystupte z vlaku právě v Radotíně. Dojeli jsme do Černošic, kde jsme přejeli Berounku. Vyfotili sebe, kačenky v řece a zamířili proti proudu směrem na Řevnice.
Na jeden důležitý poznatek bych málem zapoměl. Měli jsme sebou navigaci s nainstalovanou mapou trasy ze serveru Panevropské magistrály. Pokud to uděláte jako my, pak se nedivte, že netrefíte :-) Cyklostezka se neustále zdokonaluje a žluté značky nás navzdory navigaci honily hned na levý břeh, ...
...hned na pravý břeh, ...
...podle toho, kde byl vybudovaný čerstvý úsek cyklostezky.
Podél železniční trati jsme obdivovali, prvorepublikové vily, které se stavěly tak, aby cestujícím z vlaku co nejlépe prezentovaly společenské postavení svého majitele. Železnice přeci byla symbolem průmyslového rozkvětu republiky. Dnes by se nejspíš k železnici (k té hrůze) otočily svým dřevníkem :-)
Dojeli jsme až do Hořovic, kde nám pomalu začali docházet síly. Holt každý stroj, v tomto případě naše nohy, potřebuje doplňovat palivo. Dojeli jsme ale až do Komárova. To je asi 5km za Hořovicemi. Tam jsem si udělali momentku po vzoru „Z Buzuluku do Prahy“.
V našem případě to tedy bylo z Prahy do Buzuluku. To je místní továrna.
Chvíli potom jsme našli bufet na náměstí. Prostředí trochu socialistického charakteru. Nevím proč mi to připomnělo „Ženu za pultem“. V nabídce byly hned 2 polévky (Gulášová, Dršťková), 4 jídla a vonělo to tam jak v Alkronu
Já si dal jednu, Zdeněk druhou, ale dal bych ruku do ohně, že pán za pultem nabíral z jednoho hrnce :-). Jen pro dršťky musel zanořit naběračku hlouběji a účtoval o korunu víc, než za gulášovku
Každopádně to byla dobrá volba. A nabraná energie nám vystačila až domů. Děkujeme :-)
Za 35 minut jsme doplnili všechny zásoby a mohli jsme pokračovat. Blížili jsme se k Brdským kopcům. S přibývajícími kilometry se únava stupňovala, ale jelo se nám lehčeji. Vysvětlovali jsme si to tím, že ta naše plzeňská krajina má prostě neodolatelný rukopis a my jasně cítili, že tady jsme doma. Určitě to znáte. „U nás doma jsou kopce takové kopcovatější, rovinky rovinatější, ..."
Nejvíc jsme to pocítili tady u Strašic. Odtud až domů západočeská romantika. Při tomhle pohledu jsem si vzpomněl na Rakouské Alpy.
Zdeněk si tu vyfotil svojí G4...
...a já Zdeňka vyfotil, jak si fotí svojí G4 :-)
Odtud si navzájem pochvalujeme, jak že se nám ta vyjížďka líbí, že všude dobře a doma nejlíp, že ta krajina kolem nabíjí energií a že tady, v té nádherné krajině kolem Brd a těmi krásnými lesy musíme naplánovat několik tras pro koloběžkáře.
V Dobřívi Panevropskou cyklostezku opouštíme a vydáváme se vlastní cestou směrem na Mirošov, a odtud přes Veselou, Rakovou a Tymákov do Letkova, kde jsem doma. Zdeněk pokračuje ještě 7km do Plzně a tím dorovnává můj ranní náskok, kdy jsem jel z Letkova na plzeňské nádraží na koloběžce.
Zdolali jsme ten den celkem 119km, což vypadá proti předchozímu 140km výletu na Karlštejn jako nic. Druhý den jsme si ale vzájemně líčili, co všechno nás z únavy bolí :-) Prvních 80km jsme vlastně pořád mírně stoupali a museli tedy poctivě koloběžet a z kopce se svezli jen velmi vzácně. Nebyla šance během jízdy odpočívat
Každý kilometr se počítá a určitě ani tentokrát nehodláme uzavřít letošní statistiky. Sezona prostě nikdy nekončí. Nějaké kilometry kolem Plzně ještě určitě natočíme a za týden také na Kolobkokrosu v Letkově. O tom už určitě z našich stránek víte.
Něco statistiky
- celkem: 119 km
- čistý čas jízdy: 6 h 52 min.
- průměrná rychlost: 17,4 km/h
- maximální rychlost: 50 km/h
Foto: Z. Beneš, V. Jun
Žádné komentáře:
Okomentovat