Nemohl jsem si pomoct. Barokomaraton v Plasích byl vůbec mým prvním životním maratonem, a tak jsem se celý rok těšil na další ročník. Jít na Baroko jako na maratonskou premiéru prý nebyl zrovna moc dobrý nápad. Dnes ale můžu potvrdit, že kdo to zkusí, má jen dvě možnosti. Buď se na maraton příště vykašle, nebo se stane maratoncem navždycky. Stala se mi ta druhá varianta.Náhoda tomu chtěla, že ve stejném víkendu se v Plzni konalo finále Evropského poháru koloběžek. Na domácí půdě. To se přeci nekoná každý den.
Váhal jsem, ale ne moc dlouho, a tak jsem se v pátek odpoledne zúčastnil sprintu na 900 m v centru města.
Z každého rozjezdu (bylo jich celkem 8) postupovali do dalšího kola dva nejrychlejší. V mém rozjezdu jsem dojel jako třetí, ale protože byl náš rozjezd velmi rychlý a dojeli jsme jako jeden provaz, postoupil jsem na čas do rozjezdu druhého. Tam už jsem na své soupeře nestačil a vypadl z další soutěže. Nevadí. Bral jsem to jako rozcvičku před sobotním běžeckým maratonem.
Start v Plasích v 10:00. V cíli o 4hodiny a 32 minut později. Počasí nádherné a já se necítil po maratonu nikdy tak dobře jako tentokrát.
2 hodinky jsem spolu s rodinou trávil povzbuzováním dalších běžců a hurá na Plzeň, kde byly na programu Evropského poháru koloběžek štafety. Těm předcházela časovka na 10 km a při našem příjezdu už dojížděli poslední závodníci.
Atmosféra byla úžasná. Přihlásilo se celkem 22 družstev.
Dal jsem do toho veškerý zbytek zbylých sil. Trasa vedla na 2 km dlouhém okruhu. Po každém okruhu došlo k předání koloběžky dalšímu jezdci v týmu.
Závod trval 15 minut + jedno kolo. Stačil jsem tedy ujet 2 x 2 km v maximálním tempu a moji dva spolubojovníci Zdeněk Černý 2 kola, Tomáš Sax 1 kolo. Stačilo nám to na předposlední místo, ale to není podstatné. Důležité bylo užít si atmosféry úžasného závodu.
V neděli byl na programu 33 km dlouhý závod jednotlivců. Chtěl jsem se s rodinou zúčastnit jako divák, ale... když mě přes noc otrnulo. Přijeli jsme 30 minut před startem a za 5 minut jsem už měl na koloběžce startovní čip. Ať na trati třeba pojdu...
Start mužů v 10:00. Tak tenhle závod mi zachutnal hned při prvním kilometru. Rozdával jsem si to s Evropskou špičkou tělo na tělo a vůbec ne špatně. Ještě před startem mě kamarád vyhecoval, že platím pivo za každou Holanďanku, která mě předjede.
Ženy startovali s pětiminutovým zpožděním a holandské závodnice platí v současnosti za ženskou špičku, stejně jako Keňané v maratonu. V druhé polovině závodu si u mě Benny to pivo zasloužil, ale utěšoval jsem se tím, že toho bylo pro jedno tělo za 48 hodin až až. Mezi seniory jsem dojel na 28. místě.
Nevadí. Nejezdím a neběhám vyhrávat. Těší mě být u toho.
V sobotní štafetě reprezentovali naše barvy www.kolobezky-plzen.cz tři týmy v následujícím obsazení:
Zdeněk "Benny" Beneš + Milan Vřešťál, který je členem PSP KK Plzeň a já ho přemluvil.
Václav Jun + Tomáš Sax + Zdeněk Černý, který byl také náš dressmaker.
Ladislav Kigler + Iveta Sýkorová + Klára Veverková, která vůbec poprvé jela na koloběžce.
Zdeněk s Milanem se umístili na skvělém 5. místě přesto, že jeli jen ve dvou.
Další dvě štafety dojely na posledním a předposledním místě. V "mé" štafetě oba mí společníci vyjádřili nespokojenost, že jsem pokazil hmotnostní a rychlostní průměr. Díky tomu jsme ztratili významnou pozici na konci tabulky :-)
Všichni jeli v plném nasazení a závod si opravdu užili. Koloběžkový sport má tu nádhernou vlastnost, že se dá dělat na vrcholové úrovni stejně tak i pro zábavu. Obě skupiny soupeřů se mohou postavit na stejnou startovní čáru a nikdo se na nikoho nemračí.Všichni jsou vítáni, bez ohledu na výkonnost. To je to co dělá z koloběhu sport opravdu pro každého.
Poprvé na koloběžce a hned v Evropském poháru. To si ale Klára uvědomila až po skončení závodu.
Když už, tak už. Benny nešetřil silami a startoval ve všech čtyřech závodech.
Nejrychlejší žena EC2012, holandská závodnice Maxime Reijne (Holanďanka s křídly)
Vítěz mezi muži, nedostižný Ladislav Provod.
Foto: V. Jun, H. Nejedlá
Žádné komentáře:
Okomentovat