První koloběžkový etapový závod už je na světě. Jeho první ročník se odehrál mezi 7. a 11. květnem v západních Čechách. a jmenuje se ETAPÁK.
ETAPÁK by se dal taky nazvat Splněným snem všech zúčastněných závodníků. Vždyť na startu stáli kromě závodníků z Čech, Holandska a Rakouska i otec Kickbiku a mistr světa v koloběhu Hannu Vierikko z Finska. Alpo Kussito (také z Finska), který je v koloběžkovém světě díky svým výkonům opravdovou žijící legendou také prohlásil, že ETAPÁK byl nejkrásnějším závodem, jakého se kdy zúčastnil. To ale předbíhám.
7.květen, Brod nad Tichou.
Tam ETAPÁK začíná úvodní časovkou. Startují vždy 4 jezdci s desetivteřinovým odstupem a každý má svého časoměřiče. Po dojetí posledního závodníka startuje další čtyřka. Chyba měření je vyloučena.
Startuju v druhé rozjížďce jako třetí a za mnou Alpo. Aspoň dobrá motivace říkám si a pálím to mírným klesáním k serpentině, kde pod viaduktem proběhnou dvě stoosumdesátistupňové zatáčky těsně za sebou. Jedna je ještě v klesání a druhá do kopce. Pak asi 500 m stoupání, otočka a zpět. Sotva projedu druhou zatáčku, Alpo mě míjí. Jeho odrazy jsou tak silné, že to musí jeho koloběžku snad roztrhnout. Než se dohrabu k otočce, míjí mě všichni tři "soupeři" ve sjezdu.
 |
| Ve žlutém Alpo Kussisto "natírá" jezdce stratujícího v časovce s 20s. náskokem |
Nevadí. Vždycky říkám, že "nejsem rychlej ale odhodlanej". Dojíždím si "svůj" závod a sdílím s ostatními pocity.
Vojta Hrůza hlásí problém se zadním kolečkem a já mu půjčuju svojí. Ajajaj. Jeho energie a 100kg svalů ve dvou metrech výšky......V první zatáčce to moc přiklopí a na prašném asfaltu mu podjíždí zadní kolečko. Koloběžka jde do smyku, Vojta do kotrmelců a zadní kolečko jde na věčnost.
Po ošetření dává ředitel Zdeněk Černý, po poradě s organizačním týmem, druhou šanci bojovat o zelený trikot vedoucího jezdce a staví ho na opravný start. Jeho tým MIBO mu pro jistotu nachystal koloběžku Univers.
 |
| Hannua Vierikka stíhají Ivana Dvořáková s Milanem Jelínkem |
I tak je ryhlejší než já, ale na zelený trikot nedosáhne.
Vítězí Alpo o setiny vteřiny před Tomášem Pelcem a Michalem Kulkou.
8.květen, Brod nad Tichou
Startujeme k první 72 km dlouhé etapě. Vedle mě Guido Pfeiffermann z Vídně na jeho nové Kostce se dvěma 28" koly. Protože ten první kus ve firmě Kostka stavěli pro něj, vysloužila si navěky jméno Gvídovka. Té mojí prý 28/20" zase říkají Júnovka, ale nevim proč.. :-)
 |
| Guido Pfeiffermann na Kostce 2x28 (Gvídovka) |
Guido bez ponožek. Ptám se proč a on odpovídá, že proto aby ušetřil na váze. Hmm, kam tahle posedlost ještě povede. Chci se ho ještě zeptat na spodní prádlo, ale zazněl start a my vyrážíme. Tady se nemůže závodit naplno hned od začátku a my si začínáme s prvními kilometry zvykat na pelotonovou taktiku velkých cyklistických závodů.
 |
| Start první Etapy v Brodě nad Tichou |
Držíme se pohromadě a tempo se mi zdá hodně příjemné. Střídám se v prorážení větru a dokonce i chvíli tahám. Alespoň prvních 12 km. Pak přichází první stoupák. Krátký, ale kopce jsem zvyklý jezdit přeci jen jiným tempem než špička závodního pole a začínám ztrácet. Později si uvědomuju, že se čelo hnalo za první horskou prémií. Já ani nesledoval, kde prémie budou. Tak nějak s nimi v tomhle závodě nepočítám. (Nejsem rychlej ale odhodlanej)
Celé startovní pole se roztahuje průběžně na několik kilometrů a já vytvářím duo s Ondrou Koláčkem z MIBO týmu. Ve stoupáních máme na dohled někoho ve žluté bundě. Dobrá zpráva. Máme ještě s kým bojovat. Asi na 40. kilometru Ondru ztrácím a osamocený přijíždím k další horské prémii, kde mě se širokým úsměvem povzbuzuje Zdeněk Černý. "Makej, jseš druhej!" Moc tomu nerozumím a tak mi jen při průjezdu hlásí, že se čelo závodu ztratilo.
 |
| Vašek Jun na horské prémii nečekaně druhý |
Ztratilo? Kde udělal trasér chybu? Nikde. Honza Vlášek jako support Ultima Factory Racing týmu zaparkoval za odbočkou a kluci přestali sledovat dobře značenou trasu. Pokračovali dále a po dvanácti kilometrech skončili v Německu.
Žlutý muž přede mnou je Roman Kažmír. Neohroženě sbíráme body za rychlostní a horské prémie.
Deset km před cílem začínám cítit přicházející křeče a zvolňuji tempo. S náskokem dojíždíme do cíle první etapy ve Stebnici u Chebu.
Zelený i bílý dres získává Roman, ale protože podle pravidel má zelený dres prioritu, bílý získávám já jako druhý v pořadí.
Nejšťastnějším mužem dne byl asi Hannu, který si sjel z trasy ještě jednou a nemohl si vynachválit, jak krásné jsou české lesy. Prý mu to zato stálo. Etapák má mnoho skrytých kladů :-)
Nejnešťastnějším byl Guido. Ne kvůli ponožkám, ale jeho koleno po operaci selhává a s bolestí etapu skončil asi na 30. km a je diskvalifikován.
 |
| Vítěz první etapy Roman Kažmír |
9.května, Stebnice u Chebu
Startujeme na 90 km dlouhou etapu, která z větší části vede v Německu. Míříme k hranicím. Pršelo skoro celou noc a prší i teď. Po půlhodině, kdy se dostáváme k německým hranicím, najíždíme na asfaltovou cyklostezku vedoucí po zrušených kolejích. Déšť ustává a na horkých tělech promočené dresy schnou jak na topení. Valíme to ještě jako skupina k Waldsassenu. Tam ale kluci nasazují ostřejší tempo a začínají ujíždět. Musím jet svoje a tak se honičky neúčastním. Dojíždím Vojtu, se kterým si pomáháme razit cestu protivětrem.
 |
| Čtveřice jezdců Vojta Hrůza, Milan Jelínek. Vašek Jun, Roman Kažmír v druhé etapě |
Teda spíš Vojta razí cestu mně. Trasa vede asi 4 km po písčité cestě. Za sucha krásně průjezdná, ale po nočním dešti se zarývají silniční pláště asi centimetr hluboko a citelně nás to brzdí. Co naplat. Nadávat můžeme, projet musíme. Po dalších kilometrech se dostáváme k Wiesau, kde začíná si třicetikilometrový úsek opět po vytrhaných kolejích. Moc jsem se na ten úsek těšil a soupeřům sliboval, jaká je to nádhera. Nakonec se z té "roviny" stává nejtěžší úsek dne. 30 km, kde dupem naplno a ani jeden krátký sjezd, kde bychom si mohli na chvilku odpočinout. Na 50. km mě dohání malá krize. Nic vážného, ale musím zmírnit. Dojíždí mě Guido a mizí v dáli. Martin Komár mu bolavé koleno zatejpoval a teď jede jak stroj. Od startu jel asi pomaleji a čekal co koleno vydrží. Vydrželo až do konce Etapáku. V cíli se dozvídám, že Alpo dvakrát řešil defekt svého Big Applu na zadním kolečku.
Poprvé to řešil sprejem, ale nakonec musel duši vyměnit. I stímhle časovým hendykepem dojel do cíle v Drmouli u Mariánských Lázní jako druhý. S úsměvem ve tváři a se ztrátou pouhé vteřiny. Ještě stihl vítězícímu Michalovi Kulkovi na cílové fotografii udělat oslí uši. To se přece nedělá být tak neslušně....rychlý.
Na devadesáti kilometrech se startovní pole natáhlo do několika desítek kilometrů a několik hodin.
Jak se v cíli později dozvídáme, Ondra Mertl, pro kterého je každá etapa Eapáku osobním rekordem (58km během jediného dne byl jeho dosavadní) prošel i policejní kontrolou. Asi není snadné dokazovat německým policistům, že tablety v kapse jsou proti křečím a nikoli drogy. Navíc drogy se lépe převážejí na koloběžce, než v pohodlí BMW pětkové řady. To musí být každému jasné.
 |
| Ondra Mertl měl na obhlídku trasy Etapáku nejvíc času. |
Protože na posledních kontrolních bodech byl Ondra pohřešován, vydává se ho lékař závodu Martin Reiser po trase hledat. Ne proto, aby ho naložil, ale aby ho na jeho cestě doprovodil, protože po časovém limitu už na trati nebyli občerstvovači. Nový osobní rekord 90 km Ondra zdolává s několikahodinovou ztrátou, ale šťastný. Stává se jednoznačně hrdinou dne.
10.května Brod nad Tichou
Do další 60 km dlouhé etapy startujeme v kempu v Brodě nad Tichou, kam jsme se večer z předchozího cíle přesunuli auty. Vede odtud asi 2 km dlouhá rozbitá cesta do Brodu. Pro silniční koloběžky průjezdná, ale pomalu. MIBO tým využívá možnosti nasadit do akce terénější koloběžky s jasnou taktikou. Napálit tempo, ujet čelu pelotonu, po najetí na kvalitní cestu vyměnit koloběžky a dojet si na 12. km pro prémii.
 |
| Vpředu Vojta Hrůza s Ondrou Koláčkem na trekových koloběžkách |
Jenže ostřílení hoši z Ultimy se nenechávají zviklat a jedou si své. V protivětru Vojta ucítí, že náskok sám neudrží a nechává se pelotonem pohltit. To je ale to poslední, co z čela pelotonu vidím. Dnešní etapa objíždí velkým obloukem Tachov a po jeho průjezdu pak vede k Přimdě a k cíli na Sycheráku. Po včerejší etapě úplná lahůdka a etapa je i navzdory ostrým stoupákům a klesáním za námi ani nemrknem. Moje průměrná rychlost kolem 22km/h a mým soupeřem se stává opět Ondra Koláček. Jede přede mnou, ale vždycky na dohled. Alpo dojíždí s průměrem kolem 27km/h do cíle naprosto mimo časový plán a je rychlejší, než ředitel závodu s časomírou. Měl to jen tak tak a zaznamenal první aut v dějinách koloběhu. Všichni se shodujeme, že etapa byla docela zrádná. Krátká, podle časomíry i dost rychlá, ale hodně vyčerpávající.
Na vyhlašování výsledků čekalo závodníky další překvapení. Ceny pro vítěze a dresy vedoucího závodníka a bodovací soutěže předávala dívka v plavkách.
 |
| Udílení cen a oblékání dresů vedoucím závodníkům po třetí etapě |
Podle cvakání spouští fotoaparátů jsme svědky zřejmě nejzajímavějších okamžiků celého etapového závodu.
11. května, Sycherák
Čeká nás poslední 35 km dlouhá etapa. Podle původního plánu mělo být rozhodnuto v předchozích etapách a tenhle úsek se měl jet "na šampaňské". Jenže časové rozestupy mezi vedoucími jezdci jsou téměř vteřinové a jde o všechno. Z téhle etapy se díky tomu stává časovka plná adrenalinu a hoši si nic neodpustí. Alpo vede o jednu minutu a Ultimákům nezbývá, než se pokusit o trhák. Škoda, že to neuvidím z vrtulníku. Nechal jsem si to alespoň vyprávět po závodě. O pozice v celkovém pořadí se ale bojuje na všech pozicích a každý taktizujeme, koho si koho musí ohlídat.
Kluci se pokouší o trhák asi na 15. km, ale Alpo není žádný koloběžkový študák, náskok si drží a celkově vítězí.
I mě se daří ohlídat pozici na 9. místě a zůstávám spokojený.
Celý závod provázela vynikající atmosféra a po závěrečném ceremoniálu si Alpo, Hannu a Vincent neodpustili skoro až dojemné komentáře.
 |
| Vítězové Etapáku Alpo Kuusisto, Tomáš Pelc a Michal Kulka |
Etapák si od těchto ostřílených bardů vysloužil jedničku s hvězdíčkou a příslib účasti v dalším ročníku.
Hannu Vierikko to následně potvrdil uhrazením startovného na příští ročník. Etapák se prostě povedl po všech stránkách a asi nemá cenu pochybovat, že tenhle formát závodu čeká v koloběžkovém světe budoucnost.
A co vy? Chcete u takové akce znovu chybět? Já tedy určitě ne.
Těším se na vás spolu s týmem Bez pedálů
 |
| Všichni závodníci před startem 1.etapy |
K reportáži byly použity fotografie Petra Lindnera - Etapákového fotografa a Bez pedálů
Další reportáž a velkou fotogalerii Petra Lindnera a videa ze závodu naleznete na www.priblizovadla.cz
Podrobnosti a výsledky o etapovém závodě naleznete na www.etapak.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat