Hlavním cílem tohoto závodu bylo dát koloběžcům příležitost prověřit sám sebe a zjistit kolik kdo vydrží. S tím také mnoho závodníků, jak sami potvrdili, k Velkému rybníku přijelo. Závod je ale závod a snad to také zavinila ta nevinná výzva "Dáte kilo?" že se jelo od prvního okamžiku naplno.
Pro vysvětlenou musíme uvést, že udržet průměrnou rychlost 20km/h po dobu 5 hodin nonstop je značný sportovní výkon. Zvláště, když trať je...
... téměř celá po rovině...
... jen část vede po hladkém asfaltu
... z velké části vede po kamenité cestě se zaválcovanými kameny...
... nebo šotolině...
...musíte z koloběžky seskočit a přenášet ji přes koleje.
Až na jeden projíždějící motoráček v poslední minutě pětihodinovky byla trať bez provozu.
Za takových podmínek visí nad stovkou kilometrů velký otazník. Koneckonců, proto jsme se tu sešli, abychom to zjistili.
Nakonec se to podařilo sedmi borcům a jedné štafetě. Ale nepředbíhejme.
Pravidla? 5 hodin a jedno kolo. Podle tohoto pravidla má každý závodník, který třeba v poslední vteřině pětihodinového limitu vyrazí na trať,možnost kolo dokončit a celkově ujetá vzdálenost se započítává. V případě shody kol pak rozhoduje čas projetí cílem.
První kolo, 5 km dlouhé, projela vedoucí skupinka za 13 minut a nehodlala polevit a pro jistotu prolétla druhé kolo ještě o pár vteřin rychleji. Téměř vražedné tempo.
Tři sčítací komisařky měly také plné ruce práce. Nikdo jim nesměl proklouznout. Současně měly spolu s dalšími pomocníky za úkol připravovat občerstvení.
Časový limit byl pro každého závodníka stejný a tak bylo jen na něm, jak předepsaný čas využije.
"Odpočívat" a nabírat sil bylo dovoleno po celé délce trati...
...nebo závod pojmout jako rodinný výlet.
Malá Lucinka, mimochodem jedna ze dvou žen startujících jako jednotlivec, s nasazením vlastního života odstraňovala ze závodní dráhy housenky, a koloběžkami ohrožené broučky.
Závodníci usilující o maximum kilometrů ale jeli nadoraz a počítali s každou vteřinou, kterou ztratí při doplňování vody a kalorií.
Jak už jsme prozradili, 100 kilometrovou hranici nakonec překonalo 7 mužů a jedna štafeta. Neočekávané se stalo skutečností. Mnoho závodníků bylo překvapeno samo sebou a nadšení z průběhu závodu nebralo konce. Však už pár minut po vydýchání jste mohli zaslechnout diskuse na téma, jak by bylo možné být ještě rychlejší a spolykat více kilometrů.
Už třicet minut po dojezdu posledního závodníka mohlo dojít k vyhlášení výsledků a dekorování vítězů a losování o ceny, které věnoval Krušnej koloběh a www.kolobezky-plzen.cz
Vítězové v kategorii Štafety
Zleva: 2. Ivana Slavíková a Ondra Mertl -Krušnej koloběh (95 km), 1. Šárka Plachá a Jiří Plachý - Zlouni (100 km), 3. Zdeňka Radostová a Jiří Smola (95 km)
Vítězové v kategorii Muži
Zleva: 3.Zdeněk Beneš (105 km), 2. Miloš Dvořák (110 km), 1. Vojta Hrůza (115 km)
Vítězové v kategorii Ženy
Zleva: 2. Klára Reiserová (15km), 1. Lucinka Reiserová (15km)
Vítězové v kategorii Baroko
Zleva: 2. Martin Reiser (65 km) 1. Ondřej Bejbl (80 km)
Diplom s hodnotou celkově ujeté vzdáleností si ale odnesl každý účastník. V tomhle závodě totiž nevyhráli jen ti co stáli na stupních vítězů. Každý totiž vyhrál sám nad sebou a dnes už ví, co udělat, aby v příští pětihodinovce dal "kilo".
Všechny dosažené výsledky jednotlivců a štafet naleznete ve výsledkové listině
Za skvěle připravenou trať, zázemí závodu a koneckonců i za počasí musíme poděkovat Ondrovi Mertlovi a Ivaně Slavíkové z Krušnýho koloběhu, kteří tento závod spolu s týmem Bez pedálů připravili.
Žádné komentáře:
Okomentovat