23. června 2013

Poprvé v Rollolize


O víkendu 15-16.6. na Šumavě nedaleko Vimperka proběhlo druhé kolo nejstarší koloběžkové ligy světa, České Rolloligy. Závody Rolloligy jsou otevřené pro všechny příznivce koloběžek a na startovní čáře můžete stát nejen se živými legendami koloběhu, ale i s hobby-jezdci, kteří to "jen přišli zkusit".




Přesto, že jsem při svém koloběhání zaměřený spíš na dlouhé tratě a závody ve vytrvalosti, porovnat síly s nejrychlejšími je přeci výzva, kterou nemůžu vynechat.

Tým Bez pedálů

Zleva: Vojta Hrůza, Václav Jun, Mobilní billboard, Zdeněk Beneš














Na start jsme se vydali spolu se známými tvářemi závodů Bez pedálů  Zdeňkem Benešem a Vojtou Hrůzou.
A protože je ligová soutěž nejen soutěží jednotlivců, ale také týmů, je náš tým registrován jak jinak než Bez pedálů.

Letošní rok je pro Rolloligu zlomový a na jednotlivé závody přichází spoustu nových účastníků. Koloběh je jednoduše závislost.
Při registraci jsem mezi závodníky potkal i Milana Jelínka,

Milan Jelínek




















svého pokořitele z 12-ti hodinovky na Ještěd, který přijel na ze stejného důvodu, jako já. Změřit síly s nejlepšími. To je můj soupeř!

Dlouhý závod

Na start sobotního 27 km dlouhého závodu se postavilo 51 závodníků všech kategorií.

Špička startovního pole














A hned od začátku se jede naplno. 300 metrové stoupání hned kousek za startovní čárou roztrhalo startovní pole a následovalo 5 km mírného klesání do Borový Lady. V dlouhém závodě je důležité schovat si síly na finiš, ve sjezdu se ale šetřit nesmí.

V Borový Ladě začíná osmikilometrové stoupání do Kvildy. Dobře ten úsek znám ze závodu Bez pedálů, kdy jsem si jej projel dvakrát nahoru a dolů. Nevím proč, ale těch 8 kilometrů se zdá tentokrát nekonečných. Přede mnou si drží odstup jezdec na K5 (Pepa Kvita na K-biku) a Radek Kissinger na Kickbiku. K mojí smůle metr po metru zvyšují náskok, ale stále si je držím na dohled.

Radek Kislinger a Pepa Kvita na Kvildě














Na Kvildě míjím závodníky v kategorii Kadet, kteří se připravují ke startu trochu nešikovně, že je musím objíždět. Směrem na Vimperk ještě stoupání nekončí a pokračuje další asi 4 km.
Není nic nepříjemnějšího, než když slyším za sebou povrzávat rám  jiné koloběžky, než té mojí. Dojíždí mě nejrychlejší žena, Pavlína Soukupová.

Pavlína Soukupová














Chvíli se jí držím a v dalším rovinatějším úseku ji znovu nechávám za sebou. Prudký sjezd je nám odměnou za za tu dřinu.
Značení odboček je bohužel až v křižovatce a nikdo přede mnou nejede. Abych tedy nepřejel musím přibržďovat a ztrácím cenné vteřiny.
V dojezdu nemám díky tomu takovou rychlost a znovu mě předjíždí Pavlína. Začíná asi 500 m stoupání. Chvíli se držím v těsném závěsu, ale Pavlína nasazuje takový trhák, na který už mi síly nestačí. Co naplat. Dojíždím kolem 20 místa, ale maximálně spokojený. Porazil jsem svého soupeře a oplatil mu svojí prohru na Ještědu.

V.Jun v cíli





















Časovka
Druhý den jsme se postavili na start druhého závodu, kterým byla časovka. Podle umístění v dlouhém závodě startují závodníci jednotlivě po třiceti vteřinách a to v obráceném pořadí. Vítěz sobotního závodu startuje jako poslední.

Závodníci po startu v 30 vteřinových rozestupech




















Taktika? Vydupat co nejrychleji 5 km dlouhý kopec a snažit se předjet co nejvíc soupeřů startujících přede mnou a nenechat se předjet. Toho se dá dosáhnout jediným způsobem - nechat na asfaltu všechno.

Několik závodníků předjíždím, což mi dodává sebevědomí. Na bednu to ale ani tentokrát není. Mám se ještě hodně co učit.
Vydupat kopec umím, vydupat rychle snad taky. Zbývá jediné. Příště dupat ještě rychleji :-)


Na koloběhu je krásný že máte koloběžku třeba týden a přitom můžete stát na startovní čáře vedle mistra Evropy. Nemusíte mít bohaté sponzory a přitom soutěžit v lize, nebo na Mistrovtví světa v koloběhu.
A nemusíte jezdit moc daleko. V roce 2014 se pojede Mistrovství světa v Plzni. Tak začněte trénovat!

Koloběžkový svět je otevřený a nikdo se neptá, jak jste rychlý.
To hlavní mají všichni společné. Jsou blázni do koloběžek!

P.S. Když máte jet rychle, není čas fotit. Proto jsem se svolením autora použil fotografie Petra Lindnera, Přibližovadla.cz.
Díky jeho jemu a jeho kameře se můžete zprostředkovaně podívat i na trať závodu a shlédnout fotogalerii v jeho článku na přibližovadla.cz


 



Žádné komentáře:

Okomentovat