Stojím na startu a kolem mě se mačká přes 3000 cyklistů. A mezi nima se na mně chystají i tři další koloběžkáři.
Tak kolik pedálů dneska předjedu? Začátek jde skvěle - 12 kilometrů, v podstatě jen do kopce. Startovní vlny se pomalu promíchávají, rychlíci mi ujíždějí a šneky nechávám za sebou. Kopce, ty mně jdou - nemůžu zvolit špatnej převod. Dupu si to 15 a pomalu se sunu kolonou dopředu.
“Zdar Benny,” najednou se za mnou objevil Jarda Jisl, “uvidíme se v cíli”. Startoval 3 minuty po mně a než já se tam dohrabu, tak bude i osprchovanej.
Asfalt končí a začínají panely. Ve sjezdu zapínám pérování a vzpomínám na loňský vymlácený ruce. To jsem měl vpředu pevnou vidlici a dvacetipalcový kolo - vážně panelový peklo. Dneska o panelech ani nevím. Odpružená vidle pobírá všechny hrany a z panelky je projížďka růžovou zahradou. Dokud při odrazu nešlápnu do díry s úchytem...
A zase ten Jarda. Tlačí to v protisměru a nemá duši. Ani pumpu. Montpáky. Ale já mám týhle zátěže dost. Než si to vymění, můžu odpočívat - první třetinu jsem přepálil a pauza mi bodne. Hotovo, zdar. A je v trapu.
První občerstvovačkou jen projedu, vydrápu se do dalšího kopce a sjedu další panelovou radost. Od teď se bude pomalu ale jistě klesat až do cíle. Nějaký zásadní kopečky ale ještě přijdou. Asfaltka po vrstevnici, panorámata, rychlý sjezdy. Po rovině mají cyklisti navrch, ale mně to nevadí. Dupu co umím a kochám se krajinou.
Průměr se po kouskách sune k 19 kilometrům a výsledek se brzy dostavuje. Projíždím druhou občerstvovačkou a odpadám. Nahoru lesem, dolu lesem. Chvíli bojuju a snažím se kopečky běhat, ale pak to vzdávám. Tuhý nohy a prázdná hlava. Nepomáhá ani megahypersuper gelík z registrační igelitky. A do cíle zbývá ještě 10 kiláků. Výjezd od přehrady potupně vytlačím a naskakuju až když zahlídnu fotografa. Už se to blíží - sjedu lesem, proběhnu se cílovou klikaticí. A je to!
63 kilometrů za 3 hodiny 49 minut. Žádná sláva. Jardovo 3:31 vypadají daleko líp. Gratulace.
Nejrychlejš to na kolobce zajel Richard Jisl v roce 2009 - 2h 52min. To je výzva, kterou určitě nevyslyším. Ale dobře se to u piva vypráví cyklistům.
Celý jsem to absolvoval na Kickbike G4 s vidlicí Suntour uzamykatelnou ze řídítek v každé poloze. Díky tomu jsem měl nízký nášlap na rovinkách a pouštěl si péra jen podle potřeby.
V podstatě takový Kickbike CrossMax s lepší vidlicí ale železným rámem.
Za půjčení vidle a spoustu rad pro ježdění v terénu děkuju KOLOBĚHsportu a Vaškovi Junovi.
Text: Zdeněk Beneš
Foto: Tomáš Laubr, Zdeněk Beneš a fotokocian.eu
Žádné komentáře:
Okomentovat